Jdi na obsah Jdi na menu
 


Tajemství stromů

9. 10. 2011

Strom, dřevina s vyšším kmenem a korunou, která je olistěna nebo se dá říci kmen obklopený listy, kde větve začínají v určité vzdálenosti od země. Definice stromu vlastně ani není známa a tak kdybychom chtěli popsat strom někomu neznámému, kdo jej nikdy neviděl, asi by jsme to dělali různými způsoby. Geobotanika což je obor, který se zabývá rostlinou ekologií, považuje za stromy všechny rostliny, které dosahují v urostlém stavu nejméně 4 metry výšky. Potom však bonsai není nebo nemůže být podle této definice stromem a nebo je ? Bude to asi všechno trochu složitější a tak možná trochu mimo naše chápání, jako fungování celé přírody.

Podle některých starých bájí a pověstí však i stromy mají duši, dokážou nám porozumět a možná k nám i promlouvat ,mají svou vlastní řeč. Po staletí lidem poskytují útočiště,chrání je před horkem a poskytují jim potravu. Vždyť dýchají stejný kyslík a přijímají potravu ze stejné země jako všechny ostatní živé organismy. V konkurenci ostatních jsou stejní jako lidé ,soupeří mezi sebou , který vyroste výše a sebere více světla svému kolegovi vedle,nebo nepustí svého souseda, aby jej přerostl a měl více prostoru pro své větve.

Již od pradávna se lidé chodili ke stromům svěřovat se svými starostmi a radostmi rozmlouvali ke starým dubům a vykotlaným vrbám a kdo ví možná i našli odpovědi které jim stromy nepřímo či snad přímo sdělili. Představa o duchovní síle stromů silně ovlivňovala po celou historii lidského rodu chování lidí k těmto nenahraditelným rostlinám. Živá moudrost stromů nás učí vážit si života a čerpat energii, kterou nám tento rostlinný druh poskytuje. Každopádně nikdo nikdy neprokázal, že by se síla nebo vlastnosti stromů propojovali se sílou a vlastnostmi lidí. Snad právě proto je v lidech zakořeněna víra v ducha a bájnou duchovní sílu stromů a tato víra je s každou další generací předávána dál. Někteří jedinci chodí do lesa objímat stromy které jim předávají sílu, meditují a přemýšlejí o svých problémech , setkávají se pod velkými a košatými stromy a sdělují si tu všechny své starosti a radosti. Když by opravdu mohl po staletích takový strom promluvit ,asi by to bylo na dlouhé vyprávění ,ale kdo ví ,říká se že paměť stromů je obrovská a možná bude věda jednou tak daleko, že bude schopna tyto informace přečíst ,ale to jsme asi zašli ve fantazii trochu daleko.

Za svůj život jsem se setkal již z více lidmi ,kteří mi říkali, že jim stromy rozumí, že s nimi nepřímo komunikují. Naposledy to byl můj kolega z práce který mi vyprávěl příhodu aniž by tušil, že jsem již několikrát o tomto tématu s různými lidmi jen tak filosofoval. Měli na zahradě ořešák starý asi 30 let ,který dlouhé roky velice málo plodil . Na podzim když zase úroda za nic nestála, když sekal pod ořechem trávu a jen tak pro sebe nahlas si říkal něco ve smyslu, že jestli příští rok zase nic mít nebude ,tak půjde k zemi. Je to již 3 roky a ořešák je každý rok obsypaný ořechy. On mu prostě a jednoduše pohrozil. Může se to zdát úsměvné, může to být náhoda, kdo ví , podobný příběh jsem slyšel již vícekrát před tím. Chtěl jsem touto pravdivou příhodou trochu možná pro některé humorněji přispět také trochu k pověstím a mýtům o stromech.

Stromy nám zkrátka rozumí a proto se k nim musíme chovat s úctou a rozmlouvat s nimi, jenom tak se nám za naši péči odmění .Všechno v přírodě se dříve nebo později dostane do rovnováhy musíme jenom dávat pozor ,abychom svým konáním tuto rovnováhu trvale neporušily a příroda si protiváhu nehledala jinak nebo jinde. Stromy se nemohou bránit jako my, ale i přes to všechno nám dávají k životu mnoho, velmi mnoho. To my stále více ztrácíme schopnost vnímat přírodu kolem nás a dnes už i sami sebe. Není nutno nikam spěchat a stromy to vědí a snad nám možná i opravdu rozumí.

 

(od neznámého autora).