Jdi na obsah Jdi na menu
 


Manuál praktické střelby (třetí část)

3. 5. 2009

 Tréninkový proces

Trénink je nezbytně nutný pro vzestup vaší výkonnosti. Pokud nebudete trénovat, nemůžete chtít vyhrávat. O tréninku platí stejné zásady jako pro učení. Musíte chtít trénovat, musíte vědět, co trénovat, musíte najít správný postup pro trénink a musíte jej správně vyhodnocovat. Proces tréninku je možné rozdělit do tří částí. V jedné části se budete zabývat celkovým rozvojem vašich schopností, jako je zrak, vaše fyzické schopnosti, duševní schopnosti, reakce, pohyblivost a další obecné schopnosti, které se přímo i nepřímo projevují do střelby. Další částí je suchý trénink, kde se musíte nejprve naučit dokonale zvládnout jednotlivé střelecké prvky. Poslední částí je střelba na střelnici.

Zaveďte si v každém případě tréninkový deník. Do něj si napište všechna cvičení, která se vám zdají pro vás potřebná a zajímavá. Je dobré mít je všechny pohromadě pro jejich srovnání. Při tréninku pak navíc třeba nebudete mít možnost hledat, kde jste to či ono cvičení viděli a vzpomínat, jak vypadá. Všechny výsledky z tréninku zapisujte a doma si najděte vždy chvíli času na vyhodnocení tréninku a vyhodnocení také zapište. Do sešitu si stejně tak napište cíl, kterého chcete dosáhnout, a to jak konkrétní, tak i cíle dlouhodobé. Konkrétní cíl musí mít každý trénink, naopak dlouhodobý cíl musíte mít neustále ve vašem zorném poli, abyste se neuchýlili na jinou cestu.

Sešit by měl být takový, aby z něj nebylo možné vytrhávat stránky. Uvědomte si, že všechny výsledky, i ty špatné, jsou důležité a můžete se k nim, třeba i po nějaké době vracet a činit z nich závěry.

              Rozvoj obecných schopností

Mezi nejdůležitější schopnosti, které budete potřebovat pro úspěšnou střelbu, je zrak. Nechci zde uvádět speciální zraková cvičení pro všeobecný rozvoj zraku, to je záležitostí očních specialistů, ale je několik cvičení, která vám pomohou v přípravě vašeho zraku pro praktickou střelbu.

Pro praktickou střelbu potřebujete vidět terč, na který jste přešli očima z jiného terče, okamžitě ostrý a potřebujete jej najít co nejdříve. Nejprve jej totiž vidíte v periferním vidění a pak na něj zaostřujete. Pokud se vám nepovede terč umístit okamžitě do vašeho zaostřeného pohledu, budete ztrácet drahocenné vteřiny.

Jedním z dobrých a jednoduchých cvičení je vybrat si v místnosti, kde zrovna sedíte, několik objektů. Zprvu, pokud se vám cvičení nebude dařit, by měly být větší a zřetelné, později můžete vybírat menší a méně jasné objekty. Jakmile je máte vybrané, umístěte je do své paměti a přesunujte mezi nimi zrak. Ne příliš rychle, to není důležité. Důležité je objekt najít co nejdříve a okamžitě mít zaostřený pohled na jeho střed. Můžete toto cvičení kombinovat s prstem přenášeným mezi těmito objekty, který vám bude nahrazovat mušku. Postupně zkoušejte při přecházení mezi terči - objekty přenášet zaostření mezi prstem-muškou a terči-objekty, stejně jako jsem popsal v kapitole o vícenásobných terčích.

Dalším cvičením je cvičení na zrychlení pohybu vašeho ukazováku. Určitě máte hodinky se stopkami. Zkuste je uchopit, jako byste mačkali spoušť vaší zbraně a ukazovákem, dvakrát zmáčkněte tlačítko pro spouštění a zastavování ( musí být pochopitelně stejné ). Sledujte časy, kterých se vám podaří dosáhnout. Rychlost střelby může jít až na 0,10 sec u těch nejlepších, proto se snažte, aby zrovna váš prst neomezoval vaši rychlost střelby.

Stabilita zbraně, její dráha během zpětného rázu, strhávání, to vše je ovlivněno silou svalů dlaní, zápěstí, předloktí a svalů paží a ramen. To vše se dá cvičit velice jednoduchým způsobem doma. Jedno cvičení je jednoduché posilovací cvičení s činkami o malé váze 2-3 kg. Střídejte rozpažování rukou s vystrkováním rukou dopředu jako při tažení zbraně.

Důležité při tomto cvičení je, abyste měli ruce v loktech mírně pokrčené, nikdy ne napnuté.

Pro další cvičení si musíte vyrobit malou pomůcku. Vezměte krátký, min 30 cm dlouhý kus násady od koštěte nebo jiný podobný kus dřeva o přibližně stejném průměru. Pak si najděte kus závaží 2-3 kg těžký a přivažte jej na provaz asi 1m dlouhý. Druhý konec provazu přivažte tak, aby se neprotáčel, doprostřed dřeva. Potom již jen natáhněte ruce dopředu s lehce pokrčenými lokty a natáčejte závaží na dřevo, pak je opět spouštějte dolů.

Všechna cvičení se snažte provádět raději vícekrát, než zvyšovat váhu.

Suchý trénink

Objem suchého tréninku by měl být asi dvojnásobný oproti tréninku na střelnici. Jeho důležitost je veliká. Často nemůžete zjistit chyby, které děláte na střelnici, protože jsou přehlušovány signály a vjemy z ostré střelby. Každá nová technika musí projít intenzívním suchým tréninkem, než vám vejde do krve. Suchý trénink je nutné provádět nejprve pomalu, důkladně provádět veškeré prvky a zvládnout je nejprve pomalu a pak postupně spojovat všechny prvky do celku. Pro dokonalé zvládnutí nové techniky a dosažení rychlosti je třeba desítek tisíc opakování. A to mějte na paměti.

Tréninková cvičení - suchý trénink

Suchým tréninkem musí projít každá technika, kterou budete provádět. Přesto však je několik zvláštních cvičení, která můžete v suchém tréninku uplatnit. Následující sestava cvičení je spíše rázu obecného a má více co dělat s cítěním vašeho těla. Právě to vás však může odlišit od ostatních střelců, protože zatímco oni budou trénovat konkrétní postupy, vy budete tělo učit získávat návyky velice důležité pro střelbu. Zpočátku se vám bude zdát, že zaostáváte, ale později, a věřte mi, je to tak, přijde chvíle, kdy poznáte, že dokážete díky této sestavě cvičení a jejímu obměňování ve všech situacích zbraň cítit tělem, a to vám dá neuvěřitelné výhody ve všech situacích, které přijdou neočekávaně. Pro všechny části následujícího cvičení platí, a to zdůrazňuji, posloupnost všech částí. Nemůžete některou přeskočit, musíte jít krok za krokem.

Při suchém tréninku se dá velice užitečným způsobem využívat i zrcadla. Ukáže vám chyby v postoji, chyby při tažení, může vám dát rychlost pohybů. Používejte ho.

Slepé cvičení

Část I.

Zamiřte se zbraní ve vaší normální střelecké pozici na neurčitý bod v prostoru. Zavřete oči a snižte zbraň dolů. Udržujte přitom vaším cítěním zbraň stále srovnanou v mířidlech. Nyní zvedněte zbraň do původního postavení. Otevřete oči a zkontrolujte, zda jsou mířidla srovnaná. V této první části se soustřeďte pouze na srovnaná mířidla. Cvičte to tak dlouho, dokud nebudete schopni toto několikrát bezchybně po sobě opakovat. Tuto část začněte nejprve s pouhým snižováním zbraně. Po jejím zvládnutí začněte zbraň stahovat k hrudi a přesvědčete se, zda dokážete i takto udržet mířidla srovnaná.

Část II.

Začněte stejně jako v první části. Zamiřte opět na neurčitý bod, zavřete oči a stáhněte zbraň zpět k hrudi. Uvolněte slabou ruku ze zbraně. Obnovte stále se zavřenýma očima držení zbraně a zamiřte zbraň. Otevřete oči a zkontrolujte srovnání mířidel. Tuto část prodlužujte postupně až ke svěšení obou rukou podél těla, kdy však je zbraň stále uchopena silnou rukou beze změny.

Část III.

Jakmile všechny předchozí cvičení dokážete provádět plynule a bezchybně, můžete začít s tažením zbraně z pouzdra. Stále se soustřeďte pouze na neurčitý bod v prostoru s tím, že pouze srovnáváte mířidla. Zamiřte na bod, zavřete oči, uložte zbraň do pouzdra a opět ji vytáhněte a zamiřte. Po otevření očí musíte opět mít srovnaná mířidla na zbrani.

Část IV.

Nyní, po zvládnutí všech předchozích částí, můžete začít pohybovat vaším tělem. Opět zamiřte na neurčitý bod v prostoru, zavřete oči a otočte se zbraní asi o 20° na jednu stranu. Pak otevřete oči a zkontrolujte, zda máte srovnaná mířidla. Po zvládnutí tohoto kroku cvičte stejně na opačnou stranu. Pokud jste již zvládli obě části, můžete je začít kombinovat, to znamená otočte se nejprve na jednu stranu a pak na druhou se stále zavřenýma očima. Teprve tehdy otevřete oči a zkontrolujte srovnání mířidel. Postupně úhel otočení zvětšujte až na hranici vašich možností. Také můžete začít kombinovat tažení se současnou otočkou a pak kontrolou srovnání mířidel.

Část V.

Jakmile již dokážete mít neustále srovnaná mířidla, teprve nyní můžete přejít k zamíření na jeden konkrétní bod. Všechna cvičení opakujte znovu ve stejném pořadí a postupu, ale s mířidly srovnanými na ten konkrétní bod. Je velice důležité stanovení velikosti tohoto bodu. Ideální je vytvořit si věrnou, ale zmenšenou maketu terče se zvýrazněnou “A” zónou. Měřítko zmenšení si musíte přizpůsobit vašim možnostem. Nejprve v začátcích uvažujte jako průměrnou vzdálenost v praktické střelbě 10 m, postupně ji prodlužujte na 15 a na 20 m .

Účelem tohoto cvičení není jen naučit se vždy zamířit na cíl se srovnanými mířidly, ale zároveň naučit se cítit vlastní tělo. Během všech částí si dělejte poznámky o pocitech vašeho těla, všímejte si, jak se změní mířidla při jiné intenzitě úchopu obou rukou, slabé nebo silné ruky. Všímejte si ostatních částí těla jako jsou svaly a klouby loktů, ramen, jak se změna v jejich postavení či působení projeví na zbrani. K poznámkám se vracejte, oživujte si je, nacházejte nové a vše se pak zpětně promítne i do vaší střelby.

Toto cvičení můžete nechat vyvrcholit na střelnici, kde je můžete aplikovat při střelbě. Skutečným vrcholem tohoto cvičení je zasažení terče naslepo a s jistotou o velikosti 25 cm na 15 m. Cesta k němu je však trnitá a dlouhá a pokud to zkusíte hned, a povede se vám to v deseti případech pětkrát, znamená to pouze to, že nejste ještě ani na poloviční cestě ke skutečnému cíli tohoto cvičení.

Vedle tohoto cvičení jsou další druhy konkrétních cvičení a záleží jen na vás, jak budete všechna tato cvičení kombinovat.

Přirozený bod zamíření.

Souhrn vašich tělesných schopností, způsobu držení zbraně a postoje vám dá váš přirozený bod zamíření. Není to nic, co můžete měnit jako celek. Můžete však úpravou jednotlivých prvků změnit celek. Jak zjistíte přirozený bod zamíření? Uchopte zbraň tak, jak si myslíte, že ji máte držet, postavte se do vašeho postoje. To vše udělejte se zavřenýma očima. Zdvihněte zbraň k pomyslnému terči, nejlépe proti čisté bílé stěně. Jakmile cítíte, že váš postoj, držení, napětí svalů a pocity v těle jsou přirozené a pohodlné a jakoby se vám zdálo, že míříte přímo na pomyslný terč, otevřete oči. Zapamatujte si bod, na který jste v tu chvíli mířili.

Tento bod určuje váš přirozený bod zamíření.

Zapamatujte si vzájemnou polohu tohoto bodu s polohou vašeho těla, stejně jako si zapamatujte polohu zbraně a její zamíření.

Opakujte to několikrát, abyste opravdu dosáhli pravdivosti vašeho pokusu. Teď máte příležitost ověřit si správnost držení, postoje, svalového napětí a vašeho cítění. Srovnejte si vzájemnou polohu místa, kam jste si mysleli, že míříte, s místem, na které jste skutečně mířili. Stejně tak si porovnejte zamíření zbraně s tím, jak jste si mysleli, že máte zamířeno. Trénujte zaujímání a kontrolu vašeho přirozeného bodu zamíření tak dlouho, dokud se nebudou shodovat.

Musíte být schopni i se zavřenýma očima zamířit na terč.

Používejte tohoto způsobu i na střelnici, přímo na stanovišti, abyste dosáhli ideálního srovnání vašeho postoje se zamířením na terč. Podle toho, zda je stanoviště širší, nebo podle toho, na který terč budete začínat střílet, volte také určení vašeho přirozeného bodu zamíření. Pokud se nebudete během stanoviště pohybovat, je několik variant, kam umístit váš přirozený bod zamíření. Jedním ze způsobů je jeho umístění do středu stanoviště. Další možností je zvolit přirozený bod zamíření na terč v pořadí první, další je zvolit jej na nejvzdálenější či nejobtížnější terč. Je třeba vždy zvážit, jak vám ten či onen způsob pomůže a jak bude vyhovovat vašim střeleckým dovednostem

Střelba jednoruč.

U obou rukou začněte nejprve se střelbou skupiny zásahů. Zaměřte se především na postoj, držení a spouštění, které je nejslabším článkem zvláště u slabé ruky. Spoušť musí jít přímo vzad, bez strhávání. U střelby slabou rukou navíc kombinujte cvičení na střelbu skupiny zásahů s přendáním zbraně ze silné ruky. Není zvláštní cvičení na střelbu jednoruč, střílejte všechny předchozí cvičení, avšak pouze jednou rukou.

Přebití.

Postavte čtyři terče vedle sebe. Na první terč s tažením vystřelte jednu ránu, přebijte a opět vystřelte jednu ránu. Na druhý terč s tažením vystřelte dvě rány, přebijte a opět vystřelte dvě rány. Na poslední dva terče vystřelte s tažením jednu ránu na první terč, přebijte a vystřelte druhou ránu na druhý terč. Opět platí pravidlo společné pro všechna cvičení - 90 % všech zásahů v “A”.

Pohyb.

Postavte dva terče vedle sebe. Vytvořte si asi 2 m za sebou ve směru střelby dva střelecké boxy. Postavte se do prvního, vystřelte jednu ránu na první terč. Přesuňte se do druhého boxu a opět vystřelte jednu ránu na druhý terč. Cvičení opakujte několikrát po sobě. Vyhodnocením skupiny zásahů zjistíte, v jaké fázi pohybu děláte chyby a můžete začít pracovat na jejich odstranění. Měňte vzdálenosti od nejbližších po vzdálené a podle nich pracujte na tom, v jaké fázi výstřelu se bude tělo nacházet při opouštění či vstupování do boxu. Schématem cvičení je pohyb, zastavení, střelba, pohyb, atd. Důležité je, jak rychle dokážete vystřelit po zastavení a jak rychle se dokážete pohybovat po výstřelu.

Stejnou důležitost však věnujte také střelbě a ostatním činnostem za pohybu. Všechna popsaná cvičení můžete provádět za pohybu. Ověříte si tak, zda jste opravdu schopni beze změny rychlosti běhu během něj přebít zbraň, přecházet z polohy do polohy atd.

Během tréninku budete jistě chtít vědět, zda vaše výkonnost opravdu stoupá. Předložím vám orientační dosažené výsledky pro mistrovskou třídu. Ne zdaleka to však může sloužit jako jediné měřítko. Vaše radost ze střelby, pocity, kterých se vám při ní dostává, a v první řadě výsledky na závodech musí být vašimi měřítky pro úspěch.

Všechny výsledky jsou uváděné s tažením z pouzdra ze standardní startovní pozice ( ruce podél těla v přirozeném postoji, zbraň nabitá, zajištěná ).

Terč Ć 25 cm v průměru na 6 m - do 1 sec terč Ć 20 cm na 15 m - do 1,2 sec.

Terč Ć 25 cm v průměru na 25 m - do 1,4 sec

2x “A” na IPSC terči na 10 m - 1,0 sec 2x “A” na IPSC terči na 15 m - 1,2 sec.

                 Trénink na střelnici

K tréninku na střelnici přistupujte ze dvou pohledů. Jedním je, že chcete nechat novou techniku pracovat na střelnici, zažít ji. Tehdy se musíte soustředit na vaše vcítění do střelby, musíte se stát součástí střelby, jakýmsi jejím analyzátorem, který bude pečlivě zkoumat každý aspekt nové techniky pro vaši osobu. Musíte zakoušet všechny pocity a vjemy, které můžete ze střelby získat, a pomocí těch musíte vyhodnotit, zda a v čem je nová technika pro vás přínosem, kde ji máte rozvíjet a kde měnit. Základem k tomu se pro vás musí stát zkušenosti a návyky, které jste získali suchým tréninkem.

Novou techniku musíte podrobit důkladnému zkoumání a ověření. Nejprve pomalu a postupně zrychlovat a neustále analyzovat. Pro každý trénink musíte mít jeden konkrétní cíl, jako je např. nejprve vyzkoušení nové techniky na střelnici, v dalším tréninku pak její rozvoj a osvojení si a v následujícím potom teprve její prověření a rozhodnutí, zda je pro vás přínosem, či ne a zdůvodnění tohoto rozhodnutí. Tréninkem se přitom nemyslí jen jedna lekce na střelnici, může to být i více lekcí za sebou.

Druhým pohledem bude trénink na závod. Tehdy musíte začít k tréninku přistupovat stejně jako k závodu. To znamená používat stejná pravidla a vytvořit co nejpodobnější podmínky. Znamená to střílet s maximální koncentrací, každé stanoviště musí pro vás znamenat teď a nikdy jindy. Neznamená to, že nesmíte stanoviště opakovat, ale to, že opravdu každý výstřel musí být s maximálním soustředěním. V tomto druhu tréninku je velice dobré vytvořit nějaké stimulující faktory. Současně to také znamená naučit se střílet za studena, ne teprve až jste rozstřílení.

Střelba je náročná na finance a ty musíte brát z vašeho rodinného rozpočtu. Stanovte si proto cílem něco do něj vrátit zpět. Za každý chybějící zásah si stanovte výši pokuty, stejně tak za špatné vyřešení situace, či závadu na zbrani, nebo jiné selhání, které by vás stálo na závodě dobré umístění. Určitě si teď myslíte, že jsem se mírně řečeno zbláznil, ale je to velice účinný stimulant tréninku. Vybrané peníze poctivě odevzdejte dětem, manželce. Nesmíte je použít pro sebe, pak by se tento “trestající” efekt ztratil. Dalším stresujícím faktorem však může být účast dalších střelců, kdy každé stanoviště bude malým závodem. Nestřílejte však jakoby celý závod. Potom totiž po vaší chybě může dojít k tomu, že si řeknete:” Na dalším stanovišti to zase získám zpět!” Není to pravda. To co jste ztratili, již nikdy nezískáte zpět, protože již jen vyrovnáváte něčí náskok a jinak jste mohli mít náskok vy. Zkoušejte získávat i jiné publikum na tréninku, vytvoří pro vás atmosféru, kdy o něco jde, a to je důležité. Často škodolibé poznámky kolegů, přítelkyň i ostatních dovedou dodat patřičnou atmosféru tréninku, který se pak pro vás stává opravdovým závodem.

Jednou ze zvláštních částí tréninku jsou závady. Jejich odstraňování zkoušejte mimo trénink, zvlášť. Pokud se vám však stane během tréninku závada, neodstraňujte ji. Nejprve musíte stanovit její původ. Je to nesmírně důležité, protože každá závada, která se stane při tréninku, je výhrou. Pokud totiž najdete její zdroj, odstraníte jej a tato závada již nepřijde během závodu. A závada během závodu, to je ztracený závod.

Další důležitou kapitolou je používání zásobníků. Zásobníky si označte čísly, stačí rýsovací jehla či jiný velice tvrdý a ostrý předmět a na zadní stranu zásobníků vyryjte čísla. Zásobníky střídejte a kontrolujte, zda některé závady nejsou způsobeny právě zásobníky. Všechny zásobníky zkoušejte plnit na plný počet nábojů k ověření, zda fungují na 100 % .

Střelec, který chce opravdu zvýšit svou výkonnost, by měl trénovat na střelnici minimálně dvakrát týdně. Objem tréninku by se měl rovnat počtu ran, které vystřílíte na největším závodě v roce, jehož se chcete zúčastnit. Trénujte za každého počasí, vždyť závod se střílí i v dešti, větru, za slunce, vždy. Trénujte v každé denní době, ve které se střílí závod. Jestli se vám totiž špatně vstává, a vy budete chodit na trénink pouze odpoledne, či večer, vaše tělo bude v jiném rozpoložení než na závodě, který začíná v 09,00 hod na střelnici 100 km od vašeho domu. Pro trénink používejte stejnou předzávodní rutinu, jako když jedete na závod. Stejně tak střílejte i pokud nemáte na střelbu náladu, ne vždy totiž budete na závodě v optimálním rozpoložení.

Každý trénink by měl obsahovat základní střelecké prvky, určitou sestavu cvičení. V této sestavě užívejte stejnou sadu terčů po co nejdelší dobu. Každý terč, bez jeho bližšího zkoumání, vám musí říci, jak na tom v tréninku jste. Není rozdílu v tom, co právě trénujete. Vždy by jste měli usilovat střílet 90 % zásahů v “A” . V tréninku by vás nikdy nemělo uspokojit “D”. Vzdálenosti na které budete střílet, průběžně měňte a to od 3 až do 50 m. Centrum vaší pozornosti by však mělo ležet na vzdálenostech od 6 do 15 m. Následující tréninková cvičení jsem pojmenoval podle druhu střelby, pro snazší orientaci, ale také proto, abyste vždy měli na paměti, co je cílem cvičení.

Přesnost A

Toto cvičení slouží k tomu, abyste si uvědomili, kde je vlastně “A” zóna na terči. Vezměte dva terče, na jeden přesně doprostřed zóny “A” udělejte černou barvou kolečko 5 cm v průměru. Druhý nechte bez zvýraznění. Postavte oba terče na stejnou vzdálenost, od 15 do 50m v závislosti na vašich schopnostech. Pak vystřelte pečlivě nejprve 10 ran na terč bez označení a poté opět 10 ran na terč se zvýrazněním. Zkontrolujte zásahy a jejich uskupení by se nemělo lišit. Pokud ano, používejte na všechna cvičení střídavě terče s a bez označení, abyste se naučili vždy rozeznat, kde je střed terče.

Často totiž můžete vidět střelce, kteří na závodech mají dobrý soustřel zásahů, ale protože mají špatný bod zamíření, mají zásahy posunuté na hranici zóny “A”, či dokonce mimo ni. Je zažitým zvykem, že nejvýše hodnocená oblast terče je v geometrickém středu terče. Terč IPSC však vychází z praxe, a proto u něj tato zvyklost platí omezeně. Pokud budete terč IPSC brát tak, jak se vám opticky jeví, to jest jen jeho spodní, větší část, je zóna “A”” na vodorovné ose, která je vedena ve 2/3 výšky terče a to v horní části. Pokud však budete uvažovat terč IPSC i s jeho horní částí ( “hlavou” ), kde jsou umístěny zóny “A” a “B”, tak opravdu zóna “A” leží v geometrickém středu terče. Nezapomínejte tedy na trénování vaší schopnosti umisťovat zásahy do skutečné, nikoliv pomyslné zóny “A”.

Přesnost B

Tímto cvičením se přesvědčíte, zda má vaše tažení nějaký vliv na vaši přesnost střelby. Vezměte dva terče, postavte je na stejnou vzdálenost podle vašich schopností a vystřelte 10 ran na první terč. Pak vystřelte opět 10 ran na druhý terč, ale všechny rány s tažením z pouzdra. Skupiny zásahů na obou terčích by měly být bez rozdílu. Cvičte tak dlouho, dokud toho nedosáhnete. Cílem tohoto cvičení je nalezení akceptabilního tažení a jeho rychlosti pro vaši přesnost.

Přesnost C

Účelem tohoto cvičení je ověřit, zda a jak umíte opravdu číst váš obraz mířidel. Vezměte jeden terč na odpovídající vzdálenost podle vašich schopností, ale tak, abyste nebyli schopni vidět zásahy na terči. Druhý, stejný terč si vezměte k sobě na palebnou čáru a s ním i několik napínáčků, nejlépe umělohmotných, které jdou snadno zapichovat a vytahovat. Vystřelte postupně 5 mířených ran na terč a po každé ráně zapíchněte napínáček do terče, který máte u sebe, do místa, kam si myslíte, že střela dopadla. Pokud bude souhlasit obraz na kontrolním terči se skutečným nástřelem, dobře čtete mířidla. Pokud ne, musíte této oblasti věnovat pozornost a zlepšit odezírání z mířidel při výstřelu.

Více ran

Toto cvičení se nazývá ve střeleckém světě Billovo cvičení. Spočívá v tažení zbraně a sérii šesti ran co nejrychleji po sobě. Není to plýtvání municí. Cílem tohoto cvičení je naučit se kontrole zpětného rázu vaší zbraně, naučit se sledovat mušku zbraně a spouštět, jakmile muška dopadá zpět na terč. Začněte toto cvičení na 6 m. Střílí se pouze na jeden terč. Není jiného zásahu v tomto cvičení než “A”. Pokud nemáte všechny zásahy v “A”, musíte zpomalit, jinak se toto cvičení nepočítá. Zjistíte, že největším nepřítelem během tohoto cvičení není nutnost zasáhnout každou ranou “A”, ale rychlost, během níž to dokážete vykonat. Jakmile se naučíte sledovat mušku, kontrolovat ( ovládat - nikoliv potlačovat ) zpětný ráz vaší zbraně, správně spouštět touto rychlostí, uvědomíte si, jak rychlé mohou být vaši oči. Postupně budete vidět mušku nejprve ve chvíli výstřelu, možná pak na vrcholu zpětného rázu a při dalším výstřelu, ale postupem času najednou zjistíte, že ji vidíte čím dál tím častěji, jako stroboskopicky. Pak ji najednou začnete sledovat po celou dobu zpětného rázu. A to je právě cílem tohoto cvičení. Hranice času pro toto cvičení je pro mistrovskou třídu následující:

6 m - 2 sec 13 m - 2,5 sec 25 m - 4 sec 50 m - 6 sec

Dalším důležitým faktorem tohoto cvičení je zároveň kontrola vašeho postoje. Většinou totiž během jedné či dvou ran nedokážete postřehnout, nakolik tlumí vaše tělo opravdu efektivně zpětný ráz zbraně. Při jedné nebo dvou ranách totiž většinu zpětného rázu utlumí samotná hmotnost těla, avšak při šesti ranách, pokud budete mít špatný postoj, při poslední ráně zjistíte, že vaše rovnováha je pryč a vy se nakláníte vzad. Tady je obrovský prostor, kde musíte pracovat a dosáhnou toho, aby vaše tělo po skončení tohoto cvičení bylo minimálně ve stejně stabilním postoji jako na jeho začátku.

Více terčů

Postavte si 3 terče těsně vedle sebe. Nejprve na bližší vzdálenost (do 10 m), postupně můžete vzdálenost prodlužovat až do 50 m. Začněte se zbraní zamířenou na první terč a soustřeďte se na sledování mušky a podle ní i řízení zbraně během zpětného rázu na druhý terč. Vaším cílem by postupně mělo být dosažení toho, aby vaše zbraň využila dráhu zpětného rázu pro přechod na druhý terč. To musí být vaším prvotním cílem během celého cvičení. Nesmíte se spokojit s tím, že vaše zbraň vyletí vzhůru a zpět dolů na prvním terči a pak přejde rovnou cestou na další terč. Muška musí cestovat v oblouku, jehož konce jsou ve středech obou terčů a jeho vrchol je uprostřed mezi oběma terči. Na druhém terči nesmíte zůstat stát. Musíte se však na něm zastavit a to přesně na dobu, kterou potřebujete k dosažení akceptabilního zásahu.

Nemůžete přes terč přejet, musíte se na něm zastavit. I když se vám u špičkových střelců bude zdát, že přes terče přejíždějí, není to pravda. Potřebují jen pro akceptabilní zásah méně času než ostatní. Velkou pozornost věnujte při vyhodnocování zásahů tomu, kam se uchylují skupiny zásahů. Často totiž dochází k tzv. přejetí terče. Tehdy se vám skupina zásahů objeví ve směru pohybu zbraně za středem terče. Nezapomínejte na to strávit při uvedeném cvičení polovinu času střelbou zprava doleva a polovinu času opačným směrem. Je to důležité, protože by vás volba směru, ve kterém budete střílet, neměla nijak omezovat.

             Používání přístrojů při tréninku

Nebojte se během tréninku využívat všech dostupných moderních přístrojů, pokud vám mohou pomoci ve zlepšení vaší výkonnosti nebo pokud mohou urychlit růst vašich střeleckých schopností. Dvěma nejdůležitějšími přístroji používanými během tréninku jsou Pro-timer a videokamera.

Pro-timer

Tento přístroj by se měl stát součástí výbavy každého střelce. Nechci jeho význam přeceňovat, ale nedovedu si dnes určité části tréninku bez něj představit. V první řadě však poznamenávám - nepřeceňujte jej! Mnoho cvičení musíte dělat bez něj a nebo jej využívat pouze jako vedlejší ukazatel. V první řadě se musíte během tréninku soustředit na to, co vám říká terč, vaše zbraň, vaše tělo a myšlení. Teprve další v řadě je však Pro-timer. Pokud si budete pořizovat tento přístroj, v každém případě byste si měli pořídit ( pro zjednodušení práce na střelnici ) ten, který přímo zobrazuje mezičasy. Ty jsou totiž především v tréninku důležité. Nehraje zde roli ani tak celkový čas, jako čas od poslední rány, protože tady je obrovský prostor pro práci sama na sobě. Můžete analyzovat a rozdělit vaše činnosti při střelbě na jednotlivé prvky a na nich pracovat. Možná se vám to zdá příliš obecné a mlhavé, ale zkuste se jednou místo na celkový čas podívat na čas mezi tím, než přejdete z boxu do boxu, nebo, než přenesete zbraň z terče na terč či čas mezi dvěma ranami na terči. A tady právě najdete to, o čem mluvím. Nepokoušejte se zrychlit, či uspěchat střelbu jako celek, ale pracujte vždy na jedné její části a na spojení mezi nimi a najednou se vám zlepší i celkový čas.

Videokamera

Dnešní videokamery již jsou skoro všechny vybaveny režimem pro snímání velmi rychlého pohybu a lepší videopřístroje mají možnost zastavení obrazu, jeho zpomalení a krokování se zachovanou čistotou obrazu. To je právě to, co potřebujete. Další předností mnoha kamer je vybavení počitadlem času, které vám ukazuje aktuální čas. Nevěřili byste, jak vypadá váš pohyb ( podle vás ve chvíli, kdy jej vykonáváte velice rychlý ) pomalu a trhaně v zorném poli kamery a to i při reálné rychlosti. Budete moci sledovat, jak pomalu jdou vaše ruce pro zbraň, jak špatná je dráha vašeho tažení. Zjistíte, kolik času uběhlo od chvíle, kdy jste se zastavili, až do chvíle výstřelu a od chvíle výstřelu do první známky vašeho pohybu.

Nelitujte proto času ani námahy spojené s natočením vaší střelby a zároveň věnujte důkladnou péči analýze snímaného materiálu a jeho zhodnocení v klidu domova.

                                      Vybavení

O všem vybavení včetně zbraně a střeliva platí, že je omezené vaší peněženkou. Může se stát však opačný případ, kdy pro vás peníze nic neznamenají a přesto, že jich spoustu utratíte, nebudete mít zbraň ani vybavení odpovídající tomu, co požadujete.

V první řadě se tedy musíte rozhodnout, co vlastně od vybavení a zbraně požadujete. Zda úzkou specializaci, která je také poměrně dražší, či univerzálnější, ale tím i méně výkonné, což bývá občas levnější, ale také občas i dražší, nebo jen to obyčejné, na spodní hranici výkonnosti. I s tím se však dá dosáhnout špičkových výsledků.

Nebudu zde uvádět ceny. Jsou poplatné času, nabídce a poptávce. Důležité pro vás však bude, zda jste schopni sami si zbraň či vybavení upravovat, či dokonce postavit z jednotlivých součástí. Takových lidí je však velice málo, a proto předpokládám, že nemáte ani možnosti ani znalosti, jak a co upravovat. Proto pro vás bude především důležité, aby vaše zbraň i vybavení byly maximálně možně spolehlivé, zajištěné servisně. Pokud si zbraň necháváte postavit, požadujte servis a to servis okamžitý, protože co vám bude platná zbraň nebo vybavení, ležící v opravě třeba i několik měsíců.

Zbraň

Co se týká výběru zbraně. Pokud opravdu nemusíte, nedělejte kompromisy. Je hezké si říci, chci to a to, a pak si říci, ale co, to nemusím, to nemusím, a tak nakonec zjistíte, že co jste mohli mít na začátku za poměrně příznivou cenu, musíte draze dokupovat, odborně upravovat. To vše stojí peníze a hlavně čas.

Ráže

K vlastnímu výběru. Hlavními kritérii pro výběr zbraně musí především být ráže. Její volba závisí i na tom, jak drahý bude provoz zbraně, protože s tím je spojeno i střelivo. V dnešní době, kdy je povoleno přebíjení, je to již poněkud snazší, ale i tak potřebujete komponenty pro vlastní výrobu nábojů, jako jsou nábojnice, zápalky, střely, střelný prach a jejich ceny mohou být pro různé ráže dost odlišné.

Dalším je její vhodnost pro to, co od ní chcete, a tím i daná osobní preference. Pokud totiž začnete za nějakou dobu střílet odlišnou disciplínu, nebude vám velice pravděpodobně zbraň již vyhovovat. A pokud se vám zbraň nebude líbit, nebudete s ní spokojeni, je vám úplně k ničemu. Neustále totiž budete svalovat vinu za své střelecké neúspěchy na zbraň a nedokážete se soustředit sami na sebe. Se zbraní se musíte ztotožnit, musí se stát vaší součástí, jinak nemůžete dosáhnout na samý vrchol vašich schopností.

Pro praktickou střelbu je minimální povolená ráže 9 Para (Luger). Maximální velikost ráže omezena není, je však zcela zbytečné chtít praktickou střelbu střílet s ráží .44 Magnum nebo .50 Action Expres, či jinou podobně výkonnou ráží. V současné době je na našem stále se rozvíjejícím trhu dostatek kvalitních zbraní pro všechny ráže od 9 Luger až do .45 ACP. V první řadě je to nejpoužívanější zbraň vůbec u nás a to ČZ 75/85, ať již v ráži 9 Para či .40 S&W v provedení Standard či Open. Dále to jsou zbraně Para-Ordnance, Glock, Tanfoglio, Beretta, Taurus, Sig-Sauer a další ve všech možných rážích. Co se týká zbraně samotné.

Rukojeť

Rukojeť zbraně by měla být vybavena pro snazší a rychlejší uchopení ostruhou na zadní části zbraně, která dovolí vaší ruce rychle vklouznout na zbraň a dlaň na ni přímo navede. Povrch rukojeti zbraně by měl být minimálně na přední a zadní části zdrsněný, ať už rýhováním či použitím drsného papíru, podobného smirkovému plátnu. Pro ty, kteří používají držení ukazováku slabé ruky na přední části lučíku, by měl být lučík vybavený ozubem případně zdrsněním na místě, kde se jej ukazovák dotýká.

Kohout

Není důležité, jaký typ kohoutu nebo spouště by měla zbraň mít, ale důležité je, aby vám konkrétní provedení plně vyhovovalo. Fakticky pro spoušťové a bicí ústrojí platí, že mezi zmáčknutím spouště a dopadnutím úderníku na zápalku náboje by měl být co nejkratší časový úsek. Zde hraje každá tisícina vteřiny svou roli. Proto se používají materiály jako je titan, kohouty se odlehčují a provádějí se další úpravy, které však doporučuji svěřit pouze zkušeným puškařům, kde máte záruku správné funkce a spolehlivosti chodu.

Chod spouště

Chod spouště by měl být plynulý, hladký a co nejkratší jak pro chod vzad tak i pro chod dopředný. Omezení chodu v obou směrech by mělo být stavitelné. Odpor spouště bych v žádném případě nedoporučoval menší jak 0.7 kg, odpor okolo 1 -1,5 kg je naprosto dostačující a pro začínající střelce je odpor okolo 1,5-2 kg adekvátní.

Pojistka

Pojistky, stejně jako všechny další ovládací prvky zbraně musí být dobře dostupné, pohodlné, s lehkým chodem, ale naprosto spolehlivé. Zvláštní pozornost věnujte tomu, abyste sami při střelbě náhodně nezachytávali záchyt závěru, či si nevypouštěli zásobník ze zbraně, např. při položení na stůl, nebo vlastní rukou při střelbě.

Mířidla

V oblasti mířidel jde svět neustále kupředu. Dnes již jsou i ve standardní třídě k vidění napolo dioptrická mířidla s poloprůsvitnými muškami, v oblasti elektronických mířidel je pokrok ještě větší. Zatím však převládají klasická hranolová mířidla s hranolovou muškou. Je výhodnější mít stavitelná mířidla, avšak jen málo typů zaručuje opravdu neměnné nastřelení zbraně. Patří mezi ně například mířidla zn. Bo-Mar či jejich kopie Super Sight. U většiny ostatních mířidel dochází k přetáčení stavících šroubů během střelby, nebo dokonce k rozpadnutí celých mířidel.

Muška

Muška by měla být hranolová, vyšší, s jasnými obrysy. Její čelo by mělo mít záporný úhel, aby se zamezilo odleskům na přední hraně mušky při prudkém světle. Zda mušku či celá mířidla se zvýrazňujícími body je osobní preferencí každého zvlášť, jejich význam je však zcela zřejmý za zhoršených světelných podmínek, či dokonce ve tmě. Já osobně dávám přednost klasickým černým mířidlům i mušce. Zkoušel jsem několik typů mušek a jako nejvíce vyhovující dnes používám mušku o šířce 3 mm a výšce 4,7 mm. Hledí má žlábek pravoúhlý o šířce 3 mm a výšce 3 mm. Zadní strana hledí je rýhovaná pro zabránění odleskům světla.

Výhozní okénko

Výhozní okénko by mělo být mírně zvětšené pro spolehlivější vyhazování prázdných nábojnic. Vyhazovač i vytahovač musí zajišťovat spolehlivé vyhození prázdných, ale i plných nábojů. Dbejte na správný výběr velikosti a druhu vyhazovače i vytahovače, jejich výběr i jen malá změna mohou podstatně ovlivnit spolehlivost i funkci zbraně. Stejně tak jejich znečištění. Nespouštějte závěr na hlaveň, ve které je byť i jen prázdná nábojnice. Vytahovač je konstruován tak, aby nový náboj při podávání ze zásobníku pod vytahovač zajížděl. Pokud tedy budete spouštět závěr na hlaveň ve které již je náboj, dojde k extremnímu namáhání vytahovače, což může vést k jeho poškození případně zničení.

Zásobníkový otvor

Zásobníkový otvor by měl být vybaven trychtýřem pro snazší zavedení zásobníku do zbraně při přebíjení. Dobrý trychtýř příliš nezvětšuje velikost a váhu zbraně a přitom zvětšuje činnou plochu zásobníkového otvoru o min. 70 %.

Mnoho se dnes hovoří o různých systémech pro tlumení zpětného rázu zbraně, jako jsou různé dodatečné pružiny, hydraulické tlumení uložené ve vodící tyčince vratného pera. Pro tato zařízení většinou platí, že zpětný ráz tlumí velice málo. Jejich velkým kladem je šetření zbraně při zpětném rázu a to je také důležité.

V posledních šesti letech snad žádná součástka nezaznamenala tak prudký rozvoj v praktické střelbě jako elektrooptická mířidla. Na počátku se objevovaly hlasy i tak zkušených střelců, jako je R. Leatham, že je ochoten dát 1 000,-USD tomu, kdo mu dá montáž s elektrooptickým zaměřovačem, který spolehlivě vydrží celý závod. Dnes není závodu, kde by tyto zaměřovače nebyly k vidění, a špičkové střelce ve třídě Open si nikdo bez nich nedovede představit.

Elektrooptické zaměřovače, stejně jako ostatní součástky mají své výhody i nevýhody. Jejich nespornou a obrovskou výhodou je jednodušší srovnání mířidel s terčem, protože srovnáváte jen dva body - červený světelný bod a terč.

K tomu abyste si udělali představu, co to je elektrooptický zaměřovač.

"V IPSC dosud používané zaměřovače jsou dvojího druhu: kolimátorové nebo holografické. Shodným a podstatným rozdílem při použití těchto zaměřovačů je fakt. že střelec pozoruje cíl mířícím okem přes nezvětšující optický prvek či soustavu a současně vidí na cíli záměrnou značku, nejčastěji červený bod. Tento červený bod ale ve skutečnosti není tvořen odrazem červeného zdroje světla na cíli (jako v případě laserových zaměřovačů) ale na optickém průhledném prvku zaměřovače. Proto také (na rozdíl od laserových zaměřovačů) je záměrná značka (červený bod) téměř stále stejně dobře viditelná jak při přenášení záměrné tak i při míření do cílové plochy z ruzných materiálů. Pro optimální využití zaměřovače je pouze před střelbou nutné vhodně nastavit intenzitu jasu záměrné značky. Tedy tak, by byla ještě dobře patrná na nejvíce jasných plochách (bílé terčové desky, případně sníh) ale aby příliš neoslňovala a neomezovala tak výhled na terče (zvláště za šera). Rozhodně to ale neznamená, že by střelec musel snad v průběhu střelby na jednom stanovišti měnit nastavení intenzity záměrné značky. Aby záměrnou značku v zapnutém zaměřovači střelec vůbec viděl, musí být zornička jeho oka v pomyslném tubusu, prodlužujícím rovnoběžně s optickou osou tvar optického prvku či soustavy. Vzdálenost oka od zaměřovače je přitom libovolná a nemá vliv na přesnost zamíření. Tento fakt může být v některých střeleckých polohách velká výhoda oproti mechanickým miřidlům."(upravil p. Marcel Heydušek, firma SGB - v současné době se tato firma zabývá vývojem a výrobou kolimátorového zaměřovače OKO, se kterým dosahuje velkých úspěchů).

Nevýhodou všech elektrooptických zaměřovačů je jejich váha, kterou musíte přičíst ke zbrani, a tím i nárůst setrvačné váhy při přenášení zbraně z terče na terč. Další nevýhodou je poruchovost těchto zaměřovačů, která v poslední době již není tak velká, ale stále je. Musíte brát v úvahu i zdroj elektřiny - baterie. Stačí během závodu zapomenout vypnout zaměřovač a na dalším stanovišti musíte baterii měnit a pokud ji nemáte, máte problémy. Problém, který se nedařilo dlouho vyřešit, byla montáž, která spojuje zbraň se zaměřovačem, ale i to je dnes většinou vyřešeno.

Světelný bod

Světelný bod je většinou regulovatelný v jeho intenzitě, nikdy však ne v jeho velikosti. Zároveň se však vyrábějí zaměřovače s různou velikostí bodu, takže si můžete vybrat. Jaká jsou kritéria pro výběr vhodného zaměřovače. Pro rychlou střelbu na krátkou vzdálenost, kde přesnost zásahu je dána především velice krátkou vzdáleností a poměrně velkou zónou pro zásah, je vhodnější větší velikost bodu. Pro přesnou střelbu se naopak lépe hodí bod malý. Intenzita obou se nastavuje podle konkrétních světelných podmínek přímo na střelnici. Pro špatné světelné podmínky volte menší intenzitu bodu, aby vás při střelbě neoslňoval, na slunci, zvláště proti němu budete potřebovat co nejintenzivnější bod. Dalším kritériem při výběru se pro vás může stát průměr zrcadla. Větší průměr přináší lepší periferní vidění, v zrcadle vidíte i jiné terče, než právě ten, na který míříte. Máte však nevýhodu ve větší celkové váze zbraně a větší průměr zrcadla s sebou nese také větší průměr neprůhledného materiálu, který zrcadlo obepíná a brání vám ve výhledu. Obvyklá velikost je okolo 30 mm. Nezapomeňte také na váhu zaměřovače a na jeho spotřebu elektrického proudu, tedy životnost baterií.

Co se týká střelby samotné, pokud si dosadíte všude místo slova muška slovo bod, principy i postupy jsou stejné. Pouze při srovnávání zbraně po tažení můžete mít potíže s nalezením bodu v zrcadle. Jako pomůcku přitom můžete použít obrysu zaměřovače pro celkové srovnání zbraně a pak teprve hledat bod v zrcadle. Stejným způsobem se dá použít i ovládacích prvků umístěných na těle zaměřovače ke srovnání zbraně na terč a poté teprve najít bod v zrcadle. Zbraň je těžší a s tím je také nutno počítat jak při tažení, tak při přenášení zbraně z terče na terč. Její setrvačnost bude větší, a proto budete mít větší potíže se zastavením zbraně přesně na terči, bez přejetí. Osobně vidím hlavní použití těchto zaměřovačů ve spojení s kompenzátorem, protože toto spojení vám zaručí udržení bodu i při zpětném rázu uvnitř zrcadla. To je pro rychlost střelby rozhodující. Výhodou se ovšem tento typ zaměřovačů může stát pro střelce, kteří mají veliké potíže s mířením klasickými mířidly - muškou a hledím.

Kompenzátory

Kompenzátor je vlastně zařízení umístěné na hlavni, které tlumí účinek zpětného rázu a zdvihu zbraně. K působení proti směru zpětného rázu dochází nárazem plynů unikajících po výstřelu z hlavně do přepážek kompenzátoru. Unikající plyny táhnou kompenzátor ve směru letící střely, tedy proti směru zpětného rázu. Tím dochází k jeho výraznému omezení. Druhá část funkce - potlačení zdvihu zbraně - je způsobena pomocí plynů, které se po nárazu na přepážku přesměrují a unikají horními otvory kompenzátoru, čímž působí proti zdvihu zbraně.

V poslední době se rovněž začalo využívat i otvorů do stran, kdy unikající plyny stabilizují kompenzátor i stranově. Obecně platí, že čím rychlejší jsou plyny unikající z kompenzátoru, tím větší je jeho účinnost. Další účinnost kompenzátoru závisí na velikosti otvoru pro střelu a na velikosti ploch přepážek, stejně jako na jejich tvaru a sklonu, stejně jako na velikosti únikových otvorů. I dnes, ve světe počítačů však pro vývoj dobrého kompenzátoru platí zkoušet, experimentovat a zase zkoušet. Váha kompenzátoru sama o sobě tlumí účinek zdvihu, ale zároveň přináší značné zvýšení hmotnosti na konci hlavně a tím i značné zvýšení setrvačného momentu zbraně. Dobrý kompenzátor by měl být co nejlehčí a v ideálním případě by měl udržet mušku, či bod zaměřovače na stejném místě a přitom zaručit spolehlivou funkci zbraně.

Další důležitou vlastností dobrého kompenzátoru je, zda dokáže, aby muška chodila opravdu jen vzhůru a zpět dolů po stejné dráze. Muška nesmí opisovat dráhu číslice 8 ani se jinak kroutit, jen jít přímo vzhůru a dolů. Dobrý kompenzátor vám nezaručí nikdo a nic, pouze přímé vyzkoušení na vaší zbrani a hlavně s vaším střelivem. Kompenzátory jsou většinou navrhované pro vysoké rychlosti střely a pokud budete chtít, aby vám kompenzátor i zbraň spolehlivě fungovaly, musíte dbát i na to, abyste stříleli odpovídajícím střelivem. Pokud vám někdo bude tvrdit, že některý kompenzátor funguje na všechny druhy střeliva, jsou dvě možnosti. Buď zbraň při nižších rychlostech střely nebude spolehlivá, anebo kompenzátor není příliš účinný. Opakuji, dobrý kompenzátor musí být naladěn pouze na jednu zbraň a jeden druh střeliva. Je více druhů kompenzátorů. Dnes se používají klasické kompenzátory na konci hlavně, ale začínají se také rozšiřovat i hybridní kompenzátory, což jsou otvory zvláštní konstrukce v hlavni a závěru, které usměrňují unikající plyny vzhůru a potlačují tím zdvih zbraně, údajně podle některých výrobců až o 70%. Je možné také oba druhy kombinovat. Jsou dnes používány i otvory na konci hlavně směrem vzhůru, či šikmo vzhůru, nazývané “porting”, které se však nevyznačují tak velkou účinností, ale i jejich vývoj může projít významnými změnami a změnit tak jejich účinnost k lepšímu.

                                       Střelivo

Kdo chce úspěšně střílet, a to nejen v praktické střelbě, musí také vystřílet odpovídající počet nábojů. Poslední odhady říkají, že kdo se chce dostat na špičku, řekněme mezi 10 nejlepších např. v takové zemi jako je Německo, musí vystřílet minimálně 30 000 nábojů za rok. Pochopitelně svou úlohu zde určitě hraje fakt, s jakým soustředěním bude trénovat, kolik bude sušit, ale podíl ostrého střeliva vždy bude značný. S dnešními cenami střeliva okolo 4,- Kč za jeden náboj by to znamenalo utratit statisíce ročně za střelivo. Nový zbrojní zákon konečně umožňuje střelcům přebíjet střelivo pro vlastní potřebu. Není to jen otázka finanční. Výrobci střeliva často nedokáží nabídnout to pravé střelivo, které chcete, či potřebujete. Bohužel však zde neexistuje ani literatura o přebíjení či hlubší znalosti širší střelecké veřejnosti, které jsou pro přebíjení naprosto nezbytné. Díky spolupráci s firmou Prema Praha vám nyní chci předložit pár rad pro přebíjení. Ještě dříve, než však začnu s technickými podrobnostmi, pár slov o přebíjení obecně. Prvním důležitým rozhodnutím je, zda vůbec se pro vás osobně vyplatí přebíjet. Jedna stránka je finanční a pokud vám tedy nezáleží na penězích, máte málo času a nejste technický typ, raději nepřebíjejte. Druhá stránka je vyrobit střelivo, které jinak nebudete moci koupit, a pokud platí stejné podmínky, jako jsem je v minulé větě uvedl, najděte raději někoho, kdo vám bude přebíjet. No a konečně pokud chcete něco ušetřit, nějaký ten čas také máte a nejste zrovna technický antitalent, můžete začít s rozhodováním, co koupit.

Náboj je tvořen nábojnicí, většinou mosaznou nebo poniklovanou, v některých případech hliníkovou. Z vnější, spodní strany nábojnice je do jejího dna zasunuta zápalka, která může být typu Berdan ( nehodí se pro přebíjení, neboť otvor pro výšleh plamene zápalky - zátravka. není v ose nábojnice a zápalka se proto velice špatně ze staré nábojnice odstraňuje) nebo typu Boxer, kde je zátravka v ose nábojnice. Zápalky se vyrábějí ve dvou průměrech - malé a velké. V nábojnici je určité množství bezdýmého střelného prachu. V otevřeném konci nábojnice je zasunuta střela, olověná, či plášťová, která je držena v nábojnicí zaškrcením.

Nábojnice

Nábojnice se musí nejprve před začátkem přebití očistit od mechanických nebo chemických nečistot a to praním v mechanickém vibrátoru, ve kterém se nábojnice pere ve zvláštním druhu písku či jiného materiálu. Krajní možností je také vypraní nábojnic ve vodě se saponátem ve staré pračce a následné důkladné vysušení, nejlépe v troubě asi při 80 ° C. Dalším krokem, který se již dělá v přebíjecím lisu, je odstranění staré zápalky a zkalibrování nábojnice na požadovaný rozměr, což se provádí v jednom kroku. Zkalibrování se provádí pomocí úplného zasunutí nábojnice do matrice, nejlépe tvrdokovové, aby ji nebylo třeba mazat. Nábojnice je přitom držena držákem nábojnice, pomocí kterého se opět z matrice vytáhne. Ve středu matrice je vypichovací trn, který vypíchne starou zápalku. Ta propadne prázdným středem držáku nábojnice ven.

Zápalka

Zápalka, její zasunutí a roztažení okraje nábojnice pro snazší zasunutí střely jsou další operace, které se většinou provádějí během jednoho kroku. Zasunutí nové zápalky do dna nábojnice je nutno provádět opatrně, avšak zápalka musí být dostatečně zasunuta. Pokud nebude zasunuta až do dna nábojnice, může dojít při dopadu úderníku na zápalku k jejímu dodatečnému posunutí a tím i ke zmenšení úderu a nemusí tak dojít k iniciaci zápalky. Zápalky jsou v zásadě rozdělené podle průměru na velké a malé, dále na pistolové a puškové a na typy pro náboje Magnum. Roztažení okraje nábojnice se provádí opět zasunutím do matrice, v jejímž středu je stavitelný trn, který se zasune do nábojnice a roztáhne její okraj. Roztažení musí být dostatečné, ne však přehnané, protože pak je materiál nábojnice namáhán a bude docházet častěji k jeho prasknutí.

Střelný prach

Střelný prach se do nábojnice sype po zvážení na vahách nebo z objemového dávkovače prachu, který podle nabídky výrobce buď je nebo není součástí lisu. Při jeho použití je třeba jej nejprve nastavit na potřebné množství prachu, ověřit toto množství na vahách a pak dbát na to, aby ve střelném prachu nevznikly hrudky, které by dávkovač ucpaly. Dávkovač se nesmí mazat na místech, kde přichází do styku se střelným prachem!

Množství prachu pro tu kterou ráži je uvedeno v manuálu dodávaném výrobcem ke každému střelnému prachu. Je zde také uveden typ a materiál použité střely a její váha. Nic z toho se nesmí měnit. Při prvním náboji většina výrobců doporučuje použít o 10% menší množství prachu, změřit hodnoty takto vyrobeného náboje a poté teprve použít celou doporučenou dávku. Stejně nebezpečné jako výrazné zvýšení prachové náplně může být i její výrazné snížení. V obou případech může dojít k roztržení zbraně.

Střela

Střela se zasouvá do nábojnice pomocí matrice, která je vybavena stavitelným dorazem střely, aby bylo možné měnit podle potřeby délku náboje. Dorazy jsou ve dvou provedeních, pro ogivální střely a pro střely typu wadcutter - to jest s plochou čelní stranou. Tuto operaci je možné provádět současně s další operací. Důrazně ji však doporučuji provádět zvlášť - odděleně od škrcení.

Osobně dnes používám střely vyráběné firmou Prema Praha s teflonovým povlakem. Zjistil jsem, že jsou dostatečně přesné, při mnoha nástřelech ukázaly menší rozptyl než střelivo jiných firem. Jejich nejdůležitější vlastností však je šetření hlavně. Osobně čistím hlaveň nejdříve po asi 10 000 ranách a ani tehdy na ní nejsou znát stopy olova či jiných zbytků. Její opotřebení je minimální. Střílím již třetí rok se stejnou hlavní, když ročně vystřílím okolo 20 000 ran. Pokud použiji olověné střely, musím hlaveň čistit pravidelně po 1-2 000 ranách, abych odstranil zbytky olova. Zdá se to neuvěřitelné, ale střela s tímto povlakem snáší i rychlosti okolo 500 m/s, kde již všichni ostatní střelci používají pouze plášťové střelivo. I při těchto rychlostech je přesnost střely zachovaná.

Škrcení střely

Škrcení střely je dvojího typu - kuželové nebo kroužkem. Kuželové škrcení se většinou používá u pistolových nábojů a škrcení kroužkem se používá nejčastěji u revolverových nábojů. Jejich princip je stejný. Vždy dojde k přitažení konce nábojnice ke střele. Jiný je však použitý nástroj, což vyplývá již z jejich názvů. Nedostatečné zaškrcení může vést k uvolnění střely z náboje, nebo dochází k závadám při zasouvání náboje do hlavně. Přílišné zaškrcení může výrazně zvýšit tlaky v nábojové komoře zbraně při výstřelu a může vést i ke zmenšení průměru střely a tím k jejímu nedokonalému vedení v hlavni zbraně, což se projeví na přesnosti.

Každý vyrobený náboj by měl projít kontrolou minimální nábojovou komorou nebo hlavní vaší zbraně. Dále byste ho měli vizuálně zkontrolovat, jak jsem popsal v části o přípravě na závod.

Měření rychlosti střel

Měření rychlosti střel je hlavní částí kontroly střeliva. Pro zjištění faktoru IPSC, který vás zařadí do faktoru Minor nebo Major je nutné zjistit hmotnost střely v grainech a rychlost střely ve feet/sec. Faktor střely se pak zjistí výpočtem.

Hmotnost střely

Hmotnost střely se zjistí jejím zvážením na váhách. Je lepší zvážit 10 ks střel a počítat dále s jejich průměrnou hmotností, protože při výrobě. a to obzvlášť u litých střel může docházet k velkým rozdílům v hmotnosti střely.

Rychlost střely

Rychlost střely se zjistí na přístroji, který se jmenuje Chronograf. Jeho principem jsou dvě na světlo citlivé diody, které při průletu střely zaznamenají rozdíl v čase mezi průletem nad první diodou a druhou diodou. Následným výpočtem pak přístroj zjistí rychlost střely a zobrazí ji na displeji. Problémem chronografu je citlivost na světlo. Pokud je málo světla, měří nespolehlivě nebo dokonce neměří vůbec. Při ověřování stanovení faktoru vašeho střeliva také počítejte s tím, že k měření rychlosti při závodě může docházet za jiné teplotních podmínek. Se snižující se teplotou klesá rychlost střely a tím i faktor. Osobně nastřeluji střelivo tak, aby jeho výsledný faktor byl 180.

                              Ostatní vybavení

Brýle

Brýle byste měli vybírat takové, aby vám dobře a pohodlně seděly a nepadaly. Brýle by měly mít vyměnitelná skla - čirá, tmavá a žlutá nebo červená pro mlhavé počasí. Záleží na vaší osobní preferenci, která použijete, ale na závod si musíte vozit všechna skla. Pozornost při jejich nákupu věnujte také schránce, ve které je budete i s náhradními skly převážet. Skla musí být nepoškrábaná a součástí brýlí by měl být i antistatický hadřík pro otírání a čištění skel.

Chrániče sluchu

Chrániče sluchu jsou další důležitou částí. Jen ty, které vám osobně vyhovují, jsou pro vás dobré. Dbejte však, aby co nejvíce tlumily hluk výstřelu nejen pro vlastní ochranu vašeho sluchu, ale také pro zabránění rušivému vlivu výstřelu na vaši pozornost jako je leknutí, mrknutí oka či trhnutí svaly, které se mohou projevit jako reakce na hluk výstřelu. Dnes jsou již na trhu velice kvalitní modely s elektronickým mikrofonem, který vám umožní sledovat veškeré dění okolo vás, pozorně sledovat startovní signál a přitom dostatečně utlumí hluk výstřelu. V těch se však skrývá jedno velké nebezpečí. Víte jistě sami, kolikrát se podaří nabít náboj pouze se zápalkou, bez prachové náplně, či jen s velice malým množstvím střelného prachu. V některých případech se může stát, že zápalka, nebo malé množství prachu vystrčí střelu z přechodového kužele zbraně a zbraň přebije. Střela však zůstane v hlavni. Ve sluchátkách se vám přitom jeví stejný efekt jako při normální střelbě a pokud znovu zmáčknete spoušť, může dojít k roztržení zbraně.

Opasek

Opasek by měl být vyroben z pevné kůže, nejlépe z vnitřní umělohmotnou vložkou. Používám dnes dvoudílný opasek, kdy do poutek kalhot se upevní slabý pás ze suchého zipu. Druhá strana suchého zipu je na vnitřní straně silného koženého opasku, který se i s vybavením přiloží na spodní část a přilepí se na ni. Umožní mi to mít vybavení stále na stejném místě a pokud odcházím ze střelnice nebo přicházím, je sundání či nandání opasku s vybavením otázkou několika vteřin. Nemusím tak pracně vše sundávat a zase nandávat, nebo chodit celý den po střelnici s veškerým vybavením.

Pouzdra na zásobníky 

Pouzdra na zásobníky by měla pevně držet všechny zásobníky, dále umožňovat rychlé tažení a nejlépe aby byla stavitelná.

Hmotnost střely

Hmotnost střely by mělo plně vyhovovat pravidlům, to jest držet pevně zbraň tak, aby hlaveň mířila do kruhu 1 m okolo těla. Musí umožňovat rychlé vytažení zbraně a uchopení zbraně v pouzdře již správným způsobem.

Co se týká ostatního vybavení, důležitá je taška, lépe krabice na všechno vybavení, na kterou se můžete posadit a během dlouhého dne na střelnici nechat odpočinout nohy. Oblečení musí být volné a lehké, osobně dávám přednost normálním jeansům před šusťákovou soupravou. Protože jsem citlivý na chlad, mám raději teplejší oblečení a nezbytný je i ohříváček na ruce nebo rukavice. Zvláštní kapitolou by mohla být čepice, nebo klobouk, který zastíní oči před sluncem. Nepoužívám nic kromě klobouku v nejprudších vedrech, ale nikoliv při střelbě. Pokud ano, nezapomeňte na jednu věc. Pokud budete střílet vleže, budete muset pravděpodobně hodně zaklonit hlavu a kšilt čepice, či okraj klobouku vám budou vadit, takže včas odhodit, nebo je na takovéto situace nebrat vůbec!

                                           Závod

Závod je to, pro co tu všechnu dřinu a vyhazování peněz provádíte. Takže se na něj důkladně připravte, promyslete si stanoviště a vsugerujte ostatním, že to vaše kouzlo je to vítězné.

Předstartovní rutina

Závod pro vás začíná již několik dní před odjezdem do jeho dějiště. Musíte připravit vaše vybavení - zbraň, střelivo a to tak, abyste měli s sebou opravdu vše, co potřebujete. Zbraň vyčistěte a namažte, potom byste však ještě měli krátce zajít na střelnici a vypálit několik ran k ujištění, že zbraň opravdu funguje tak, jak má. Není nic nepříjemnějšího, než zjištění po první ráně v závodu, že je ve zbrani nějaká závada či maličkost, která vám znemožní střílet a prohraje pro vás tak celý závod. Stejnou pozornost věnujte i všem zásobníkům. Pokud máte elektronický zaměřovač, nezapomeňte si náhradní baterie.

Velkou pozornost věnuji střelivu. Všechny náboje, které chci použít v závodě, nechám projít minimální komorou ( je to váleček o rozměrech minimální velikosti nábojové komory pro tu kterou ráži ). Minimální nábojová komora vám pomůže odhalit i závady, na které byste nemuseli přijít při pouhém vkládání náboje přímo do skutečné nábojové komory hlavně vaší zbraně. Jako příklad mohu uvést nestejnoměrnost okraje nábojnice. Pokud bude dno nábojnice namísto kruhu oválné, může se stát, že při kontrole vložení náboje do nábojové komory vám vyčnívající část nábojnice vyjde do prázdného prostoru, ale při závodě do prostoru výčnělku hlavně a pak vám nepůjde náboj zcela zasunout. Minimální nábojová komora vám tuto závadu odhalí.

Pro další kontrolu nabiji všechny náboje do zásobníku a nasucho ručním natahováním závěru jeden po druhém nechám projít zbraní. Současně s tím sleduji, zda všechny náboje mají zápalku dostatečně hluboko zasunutou, a kontroluji pohledem i citem okraje střel rukou, zda nemají otřepy či jiné chyby. Tím jsem střelivo překontroloval .

To samé platí o dalším vybavení. Opasek, pouzdro na zbraň a zásobníky, vše pečlivě překontrolujte, stejně jako brýle a chrániče sluchu. Nezapomeňte na všechny potřebné doklady a peníze a můžete vyrazit.

Na střelnici samotné se koná druhá část vaší předstřelecké rutiny. Po zaregistrování a ostatních formalitách si v klidu v bezpečnostní zóně připravte vše potřebné, procvičte si nasucho tažení, zamíření zbraně, umístění pouzdra na zbraň i na zásobníky. Pak již jen zbývá přejít na stanoviště.

Na samotném stanovišti začíná poslední část. Nejprve uklidnění, či vybuzení podle charakteru osobnosti. Někdo se musí pro dobrý výkon uklidnit, někdo potřebuje naopak vybuzení. Musíte se začít odpoutávat od okolí, začít se soustřeďovat na vlastní střelbu. Nesmíte myslet na to, co budete dělat na stanovišti. To již musíte mít zažité v paměti. Musíte přeřadit vědomí na pouhé provádění přítomnosti. Povely a signály musí přicházet bez vědomého úsilí. Pokud se soustředíte na čekání na startovní signál, často se stane, že naopak zaspíte. Vaše vědomí je totiž zatíženo vědomím, že musí něco okamžitě provést, a tak se stane, že pro samé soustředění na myšlenku, že to něco musíte rychle udělat, nemáte již v mysli kapacitu a prostor na samotné vykonání akce.

Je dobré mysl odpoutat od vědomého myšlení podvědomým prováděním skutečné předstartovní rutiny. Zaujetí postoje, nabití zbraně, dobití náboje do zásobníku na plnou kapacitu. Nabiji zbraň, vypustím zásobník, uložím zbraň do pouzdra, dobiji zásobník na plnou kapacitu, vyjmu zbraň z pouzdra, dorazím zásobník, zkontroluji jej, zkontroluji zapnutí elektronických mířidel a jasnost bodu, uložím zbraň do pouzdra, zaujmu postoj a pak již jen sundám ruku ze zbraně a čekám na startovní signál. Několik, 2-3 hluboké nádechy a výdech, uvolnění. Pak už je vše na vás.

Stanoviště

Každé stanoviště je v praktické střelbě individuální, a proto také k němu tak musíte přistupovat.

Obecně o stanovištích platí, že pokud jejich faktor je nižší než 5, jsou orientovaná více na přesnost. Pokud je jejich faktor vyšší než 5, jedná se o stanoviště orientované více na rychlost. Faktor stanoviště, tedy poměr bodů a času udává, kolik bodů odpovídá jedné vteřině. Pokud před vámi střílel již někdo s přibližně vaší výkonností, můžete z toho vyvodit, kam máte zaměřit více pozornosti, a podle toho určit vaši strategii. Může vám to pomoci toto stanoviště vyhrát, nemůže to však vyhrát za vás, to si musíte uvědomit.

Může vám to však pomoci k lepší představě o daném stanovišti. Faktor, jak jsem již řekl, uvádí, kolik bodů odpovídá jedné vteřině. Můžete si tudíž říci, např. u stanoviště s faktorem 5, že 5 bodů odpovídá jedné vteřině. Budete-li tedy o jednu vteřinu rychlejší, můžete si dovolit střelit dvakrát “C” ve třídě Minor, což je celkem o 4 body méně než jejich maximální počet a stále budete mít lepší výsledek. A tyto počty jdou provádět i opačně. Na stejném stanovišti, pokud váš soupeř střelí dvakrát “D” ve třídě Major, to jest má o 6 bodů méně, než je maximum, můžete si dovolit být o jednu vteřinu pomalejší, pokud budete mít všechny zásahy v “A”.

Znáte své slabosti a své přednosti a podle nich musíte upravit vaši strategii. Není pouze jeden způsob, jak vítězně střílet to které stanoviště, je však pouze jeden způsob, nejvýhodnější pro toto stanoviště a pro vás. A ten musíte nalézt. Není důležité, jak střílí ostatní. Přesto je však všechny dobře pozorujte. Můžete se z jejich střelby poučit. Nesmíte své schopnosti ani přeceňovat, ani podceňovat. Pokud však již máte svou strategii na tomto stanovišti a poslední závodník před vámi bude střílet jinak a dobře, neměňte svou strategii, pokud si opravdu nejste jisti o tom, že opravdu dokážete novou strategii plně přijmout a přenést ji za tak malou chvíli do vaší mysli. Je velká pravděpodobnost, že pokud to uděláte, selžete a výsledek bude ještě horší, než kdybyste stříleli podle původního plánu.

Velkou pozornost věnujte časům, které jsou mimo střelbu. Tam jsou vždy velké mezery a velký prostor pro zlepšení výkonu. Všechny činnosti musí na sebe plynule navazovat, pohyby co nejpřímější a nejkratší. Pokud se jedná o zaujímání různých poloh, nejlepší je vždy končit polohou, která je co nejníže, a ne s ní začínat, pokud je to možné. Jsou však stanoviště, kde to platit nebude. Snažte se najít místo, ze kterého budete moci odstřílet co nejvíce terčů bez pohybu z jednoho místa, o to i pokud vás to bude stát 1 nebo 2m vzdálenosti k terči. Na druhou stranu však musíte zvažovat, kolik času stojí jeden výstřel na dlouhou vzdálenost oproti pohybu těla a kratšímu času potřebnému pro výstřel. Ještě markantnější je to u více ran. Proto dobře zvažujte, pohyb + rychlá střelba nebo žádný pohyb + pomalá střelba? Odpověď musíte najít vždy sami pro sebe na konkrétním stanovišti.

Součástí stanoviště je také rozhodčí. Znám rozhodčí, kteří dávají povely ke střelbě a zní to jako jedna rychlá věta. Jiní si zase dávají s každým povelem načas. Pozorujte je, abyste nebyli překvapeni tím, jakým způsobem dávají signály. I rozhodčí jsou jen lidé, ale jsou prostě na jiné straně barikády než vy. Jsou na stanovišti pro korektní a spravedlivé posouzení všech závodníků a pro zachování bezpečnost. Nebojte se jich.

Pro rozhodování o strategii na stanovišti se musíte naučit přemýšlet v reálném čase. Můžete stokrát projít stanoviště a vymyslet, jak je budete střílet, ale pokud to nebude pro vás reálné, výsledek bude naprosto jiný. Musíte naučit vaši představivost pracovat stejnou rychlostí, jakou skutečně střílíte. Stejné časy mezi ranami jako při skutečné střelbě, stejně dlouhé kroky, stejná rychlost pohybu, přebíjení i všech ostatních činností.

Počítání ran

Počítání ran během stanoviště je další činností, která je velice důležitá. V dnešní době moderních velkokapacitních zbraní byste museli být géniem, abyste dokázali zároveň střílet na špičkové úrovni a zároveň počítat každý váš výstřel. Ale i tak by to pouze znamenalo, že můžete být ještě lepší a tu část vědomí, kterou jste věnovali počítání ran, jste mohli věnovat samotné střelbě. Naskýtá se proto otázka, jak tedy počítat rány? Obráceně.

Zjistěte kolik ran máte k dispozici, kolik ran potřebujete a kolik mezi nimi je rozdíl. A ten počítejte. Počítejte každou ránu navíc. Například na stanovišti potřebujete celkem 12 ran. Máte k dispozici 16 ran ve zbrani. Znamená to, že máte 4 rány navíc. V začátku stanoviště jste dvakrát nezasáhli terč, a tedy jste na něj opakovali střelbu dvěma náboji. Znamená to, že již máte k dispozici pouze 2 rány navíc. Pokud na další kovový terč vystřelíte dvakrát, aby rychleji padl, bude to znamenat, že máte již jen jednu ránu navíc. A tak počítejte neustále dál. Snažte se nikdy nevystřílet všechny náboje do posledního, to platí jak pro skutečný život, tak na střelnici. Přebíjejte dříve. Pro přebití využívejte pohybu. Měli byste být schopni přebít během jednoho a půl kroku, nebo změny střelecké polohy.

Rady a triky

Pokud se zeptáte několika špičkových střelců, jaké techniky používají, velice pravděpodobně dostanete prakticky stejnou odpověď. Pokud se jich však zeptáte na klíč jejich úspěchu, dostanete tolik rozdílných odpovědí, kolik je střelců.

Ani rady, ani triky však nenahradí základní techniky. Nebezpečí triků a rad je veliké, neboť vám nabízejí změnu a slibují vám okamžité zvýšení výkonnosti. Je to však mylné, neboť tyto triky a rady pocházejí většinou od střelců s vyšší výkonností a vy si budete slibovat okamžitý skok na jejich výkonnost a zapomínáte, že i oni museli projít tvrdým tréninkem a pak teprve si vytvořili nějakou zásobárnu triků či rad. Stejně tak i vy musíte nejprve zvládnout všechny základy a triky a rady si vytvoříte postupně sami.

Druhým jejich nebezpečím je, že jsou vytvořeny, ušity na míru pro jejich majitele, a proto je jejich přebírání velice ošemetné. Může se dokonce i stát, že jsou samotným majitelem špatně interpretovány, a proto vás mohou lehce svést opačným směrem než potřebujete.

Opravdovými triky a radami jsou některé způsoby tréninku, které jsem vám nabídl v části o tréninku. Ušetří vám složitou cestu poznání a vlastního vývoje a další rady, které vám pomohou se orientovat v praktické střelbě tak, abyste ji sami začali chápat a rozumět jí.

                                  Jiné závody

Nejen praktickou střelbou je střelec živ. Nemluvme teď o mířené střelbě, ale o odnožích střelby sebeobranné - praktické. Je to především IDPA, dále existují ve světě další závody jako je Bianchi, Steel Cup. střelecké souboje, parkur FBI, závody GSSF (příznivci Glocků), střelba na kuželky atd.

Bianchi Cup

Jako další závod se ve světe ujal závod na papírové a kovové terče, zvaný „Bianchi Cup“ - u nás pod názvem Bushnell Cup.

Jedná se o střelbu z pevně stanovených vzdáleností v pevných časech. Zbraně se mohou rozdělovat na standardní a libovolné / prakticky stejné rozdělení jako IPSC /, výkonnostní faktor pro připuštění do závodu je min. 120, min ráže je 9. Pro pouzdra a ostatní vybavení stejné podmínky jako v IPSC.

Terče jsou pro venkovní střelnice dvoje - papírové a kovové. Papírový viz náčrt. Kovové jsou o průměru 203 mm. Pokud není uvedeno jinak, jedná se o střelbu z libovolných pozic a poloh.

Celý závod se stává ze 4 částí.

1/ Praktické cvičení

48 ran, dva papírové terče asi 0.9 m od sebe a vršky jsou 1.8 m nad zemí. Startovní pozice ruce u ramen, zbraň nabitá v pouzdře zajištěná či sklopený kohout.

Postup :

9.14 m - a/ 1 rána na každý terč ve 3 sec

            b/ 2 rány na každý terč ve 4 sec

            c/ 3 rány na každý terč slabou rukou v 8 sec

 

13.7 m - a/ 1 rána na každý terč ve 4 sec

            b/ 2 rány na každý terč v 5 sec

            c/ 3 rány na každý terč v 6 sec

 

22.8 m - a/ 1 rána na každý terč v 5 sec

            b/ 2 rány na každý terč v 6 sec

            c/ 3 rány na každý terč v 7 sec

 

45.7 m - a/ 1 rána na každý terč v 7 sec

             b/ 2 rány na každý terč v 10 sec

             c/ 3 rány na každý terč v 15 sec

2/ Barikáda

48 ran, dva papírové terče 1.8 m od sebe, barikáda 0.6 x 1.8 m. dozadu prostor pro střelbu 0.9 m dlouhý na šířku barikády.

Barikáda se může použít jako opora jak zbraně tak rukou, startovní pozice obě ruce na barikádě ve výšce ramen, zbraň nabitá zajištěná nebo sklopený kohout v pouzdře

Postup:

9.14 m - a/ 6 ran na kterýkoliv terč z libovolné strany v 5 sec

            b/ 6 ran na kterýkoliv terč z libovolné strany v 5 sec

 

13.7 m - a/ 6 ran na kterýkoliv terč z libovolné strany v 6 sec

            b/ 6 ran na kterýkoliv terč z libovolné strany v 6 sec

 

22.8 m - a/ 6 ran na kterýkoliv terč z libovolné strany v 7 sec

            b/ 6 ran na kterýkoliv terč z libovolné strany v 7 sec

 

32 m - a/ 6 ran na kterýkoliv terč z libovolné strany v 8 sec

          b/ 6 ran na kterýkoliv terč z libovolné strany v 8 sec

3/ pohyblivý terč

1 pohyblivý papírový terč pohybující se na dráze 18.3 m za dobu 6 sec, na každé vzdálenosti je střelecký box 0.9 x 0.9 m. Startovní pozice je zbraň nabitá zajištěná nebo sklopený kohout v pouzdře, ruce ve výši ramen. Startovní povel je objevení terče.

Postup :

9.14 m - a/ 6 ran při pohybu terče zprava doleva

            b/ 6 ran při pohybu terče zprava doleva

 

13.7 m - a/ 6 ran při pohybu terče zprava doleva

             b/ 6 ran při pohybu terče zprava doleva

 

18.3 m - a/ 3 rány při pohybu terče zprava doleva

             b/ 3 rány při pohybu terče zprava doleva

             c/ 3 rány při pohybu terče zprava doleva

            d/ 3 rány při pohybu terče zprava doleva

 

22.8 m - a/ 3 rány při pohybu terče zprava doleva

             b/ 3 rány při pohybu terče zprava doleva

             c/ 3 rány při pohybu terče zprava doleva

            d/ 3 rány při pohybu terče zprava doleva

4/ Kovové terče

vždy řada 6-ti kovových terčů o průměru 203 mm, 0.3 m od sebe, 1.2 m nad zemí. Startovní pozice zbraň nabitá v pouzdře, zajištěná či sklopený kohout, ruce ve výši ramen

Postup :

09.14 m - a/ 6 ran v 6 sec b/ opakovat

13.7 m - a/ 6 ran v 7 sec b/ opakovat

18.3 m - a/ 6 ran v 8 sec b/ opakovat

  1. m - a/ 6 ran v 8 sec b/ opakovat

Pro všechna cvičení platí procedurální chyby - 10 bodů a - 1 "X" za předčasný start, procedurální chybu, ránu navíc a ránu přesčas. Maximální počet bodů je 1920 a 192 "X". O pořadí rozhodují body a poté " X " .

Závody na kovové terče

Závody v praktické střelbě nejsou jen závody pořádané ČAPS. Jednotlivé kluby pořádají další závody, např. závody pouze na kovové terče jako plzeňský Steel Cup či Challenge Cup, jehož první ročník se koná v Berouně.

Steel Cup

Pořádá jej plzeňský klub který je vlastně soutěž podle pravidel IPSC, stanoviště jsou pokaždé jinak postavená, ale střílí se zde výhradně na kovové terče podle pravidel IPSC.

Challenge Cup

Je závod poněkud odlišný. Střílí se v USA a jedná se pravděpodobně o nejrychlejší střelecký závod, jaký se ve světě střílí. Steel Challenge je název závodu, který se na ranči v Kalifornii, USA ujal jako neoficiální mistrovství světa v rychlopalbě na kovové terče.

Celý závod je složen ze sedmi stanovišť, jejichž jména jsou do češtiny jen těžko přeložitelná ( Roundabout, Five to Go, Speed Option, Outer Limits atd.). V celém závodě jsou používány jen tři druhy terčů - kulaté o průměru 25 nebo 30 cm a obdélník 45 x 60 cm. Každé stanoviště je složeno vždy z pěti terčů, různých kombinací a různých vzdáleností od 6 do 30 m . Každé stanoviště se střílí pětkrát, nejhorší čas se nepočítá. Terče nejsou padací, jsou pevné a každému střelci se vždy čerstvě natírají. Úder střely o kov jasně oznámí každý zásah.

Startovní pozice je se zbraní v pouzdře, náboj v nábojové komoře, zbraň zajištěná nebo spuštěný kohout. Ruce jsou vzpaženy ve výši ramen.

Hodnocení je jednoduché. Dosažený čas a + 5 sec za každý nezasažený terč, + 5 sec za předčasný start, časy se sčítají. Kdo dosáhl nejmenšího času, vyhrál.

Nejmenší povolená ráže je 9 Luger (.38 Special) nejvyšší není omezena. Rozdělení kategorií podle zbraní jsou dvě - Open, kde je možné použít jakýchkoliv úprav na zbrani včetně mířidel, a Standard - kde je možno používat zbraně vyrobené minimálně v počtu 500 ks bez kompenzátorů a s mechanickými mířidly. Revolvery jsou v tomto závodě plně srovnatelné s pistolemi, neboť kapacita 6 ran revolveru dává možnost jednou netrefit. Celkový počet ran není omezen.

Musí být fantastické sledovat mistry tohoto druhu střelby, jako jsou Jerry Barnhart, Rob Leatham, Brian Enos - pistole, Jerry Miculek - revolver, jak potřebují k zasažení 5-ti terčů okolo 3 sec .

(Z knihy „Manuál praktické střelby“ od Václava Vacka která byla do nedávna publikována na stránkách Asociace praktické střelby Česká republika volně ke stažení...).

ODKAZ:

ASOCIACE PRAKTICKÉ STŘELBY ČESKÁ REPUBLIKA: http://www.apscr.cz