Jdi na obsah Jdi na menu
 


Manuál praktické střelby (druhá část)

3. 5. 2009

Základní střelecké dovednosti

Nejprve něco obecně. Podíváte-li se na přední střelce, na jednoho po druhém, zjistíte, že všichni používají stejné základy. Co však dělá některé lepšími, je jejich schopnost tyto základy uplatnit v celé šíři, aplikovat je na střelbu pokročilejším způsobem.

Začnete-li se učit nové, lepší technice, zjistíte, že vaše výkonnost jde velice rychle nahoru. Po určitém čase však zjistíte, že se vaše výkonnost opět ustálila. Tehdy musíte začít hledat nový způsob aplikace té které střelecké techniky na vás. Je to jako s autem, jede-li na dvojku, nepojede rychleji než na dvojku jet může. Musíte přeřadit a rychlost se podstatně zvýší. A to platí i u střelby. Musíte najít něco, co zvýší vaší výkonnost.

Sledování mušky

Sledování mušky je základem přesné a rychlé střelby. Sledování mušky je jedním z nejúčinnějších způsobů získávání poznatků o vaší střelbě.

Základem je naprosté soustředění a zaostření zraku na mušku. Musíte vidět mušku v těch nejmenších detailech jako je rýhování mušky, její přesné kontrastní hrany, barva. Dalším krokem je naučit se sledovat ji po celou dobu zpětného rázu ve stejných detailech. Nesmíte mrknout, nesmíte se při výstřelu leknout. Pak byste ji ztratili. V začátcích uvidíte mušku nejprve na počátku výstřelu, pak na jejím vrcholu a možná poté i opět na terči, tak jako na počátku. Postupem času ji začnete vidět jakoby stroboskopicky na cestě vzhůru a zpět dolů, pak již plynule při pohybu vzhůru a dolů.

Jestliže dokážete “číst” mušku těsně před samotným výstřelem, získáte obraz mířidel. Nikdy nebudete schopni udržet zbraň perfektně klidnou, budete s ní pohybovat okolo středu terče a to, co uvidíte těsně před výstřelem, bude obraz mířidel. Jestliže v okamžiku výstřelu uvidíte obraz mířidel ukazující 2 cm vlevo nahoru od středu a zásah bude na tomto místě, znamená to, že děláte vše dobře, zbraň byla pouze zamířena na špatné místo.

Obraz mířidel

Velice důležitá věc. Pokud se jej naučíte používat, dokáže vám říci, zda jste zasáhli terč bez toho, abyste viděli samotný zásah a to je velice důležité, neboť minout terč, ať již ve skutečném životě nebo na soutěži se rovná prohře. A zjišťovat díváním se na terč, zda jste jej zasáhli či ne, znamená ztrácet čas. Navíc je terč mnohdy tak daleko, že zásahy nejsou vidět.

Sledováním mušky během zpětného rázu zjistíte, co dělá vaše zbraň během zpětného rázu,

a z toho můžete vyvodit patřičné změny v konstrukci zbraně, ve vašem způsobu držení zbraně i v řízení zbraně. Zbraň musí jít po přímce nahoru a zase zpět dolů a skončit přesně v místě, kde byla, nebo kde ji chcete mít pro další výstřel. Pokud zbraň chodí po křivce, musíte hledat způsob, jak toto změnit. Dokud toto nebudete umět, nedokážete zbraň řídit během zpětného rázu.

V kapitole o rychlosti jsme si řekli, že rychlost není jen rychlost pohybů, ale i úspora času. Pokud vám zbraň bude běhat nahoru a dolů po křivce a ne přímo, prodlouží se tím čas mezi dvěma výstřely. Navíc nebudete mít po dobu zpětného rázu kontrolu nad zbraní. Pokud se toto naučíte zvládat, začnete se učit i zbraň během výstřelu, před ním i po něm, “řídit”. Znamená to, že budete schopni využít pohybu zbraně po výstřelu zpět tak, abyste pohyb skončili již na dalším terči a ne na místě, z kterého pohyb zbraně vyšel. Tím budete schopni okamžitě znovu vystřelit.

Řídit zbraň během zpětného rázu je váš další cíl.

Sledování mušky před střelbou, během střelby, během pohybu vám pomůže zjemnit a doladit způsob tažení zbraně, zamíření, přenášení z terče na terč, pomůže vám najít nejlepší způsob střelby za pohybu a analyzovat mnoho dalších dějů během střelby. Sledování mušky má využití i při pohybu těla, kdy máte možnost pohyb těla vyrovnat protichůdným pohybem zbraně, a na jediný okamžik tak ustálit zbraň a vystřelit.

Sledování mušky během závodu je pak jedním z možných způsobů střelby, o kterých si povíme více v dalších kapitolách.

Držení zbraně

Výstřel zbraně je záležitost velkého okamžitého hluku a otřesu zbraně. Každý takový úkaz vykazuje u člověka přirozenou reakci bránit se proti tomu a ovládnout předmět, který to způsobuje, v tomto případě tedy zbraň. Držení zbraně by však mělo být způsobem, jak co nejlépe zbraň ovládat, řídit jí, zaměřovat, spouštět a celkově s ní manipulovat. A to není možné, pokud zbraň budete držet křečovitě.

Držení zbraně se dá přirovnat k držení kladiva při zatloukání hřebíků, kdy je potřeba nejen síly, ale také přesnosti pro zasažení hlavičky hřebíku. Intenzita sevření se může měnit případ od případu, podle druhu a ráže zbraně, tělesných dispozicí jednotlivce a dalších faktorů, jako je teplota zbraně a okolí, povrch zbraně, pocení rukou.

Zbraň se má držet co nejvýše, ostruha na zadní části zbraně by se měla zatlačit do prohlubně mezi ukazovákem a palcem silné ruky. Čím více je osa hlavně bližší ose ruky, tím menší bude zdvih zbraně ve zpětném rázu. Obě ruce by měly být na zbrani položeny ve stejné výši.

Dlouho jsem zkoumal, jak drží nejlepší střelci zbraň. U všech, bez rozdílu, jsem zjistil, že ji drží abnormálně vysoko. Zdálo se mi, že to je způsobeno úpravami na zbrani, a proto i já jsem se snažil zbraň upravit tak, aby ji ruce drželi co nejvýše. Začíná to prohlubováním zadní části rukojeti zbraně tak, aby ruka byla stále výše vůči zbrani. Stejně je to s prostorem pod lučíkem, který se dá prohlubovat a tím posune ruku výše. Stejně však jsem zjistil, že největší změna se dá dosáhnout úpravou držení, hlavně u slabé ruky. Mojí snahou neustále je, abych zbraň držel co nejvýše. Ideální změnou by bylo, držet zbraň v ose hlavně. Zpětný ráz by v tom případě směřoval celý do těla, přes paže rukou a byla by zde daleko lepší kontrola zbraně.

Tady se právě u začínajících střelců dělají nejčastější chyby. Mezi vrcholem ruky a nosem na zadní části zbraně pak můžete vidět zřetelnou mezeru. Stejně tak je potom mezera i mezi prostředníkem silné ruky a spodní částí lučíku. Dochází pak k enormnímu působení zpětného rázu, kdy má zbraň snahu z ruky vyskočit. Zbraň má veliký zdvih, střelec ztrácí nad zbraní kontrolu.

Obě ruce musí zbraň držet stejně intenzívně. Masa rukou na obou stranách zbraně musí být rovnoměrná.

Pokud by tomu tak nebylo, docházelo by k nestejnému působení zpětného rázu a zbraň by cestovala ve zpětném rázu ne přímo nahoru a dolů, ale šikmo. U mnoha střelců převládá držení zbraně silnou rukou, 60% intenzity držení má silná ruky a 40% má slabá ruka. To je špatné. Obě ruce musí mít intenzitu úchopu 50%. Jsou však případy, kdy se dá tohoto využívat, ale to je již velice pokročilý způsob střelby a vyžaduje individuální zkoušení a trénink.

Ruce by se měly zbraně dotýkat na co největší ploše. Silná ruka by měla být v ose s osou hlavně. Dlaň silné ruky by se měla po celé délce dotýkat hřbetu rukojeti. Mnoha střelcům dělá problémy právě umístění osy hlavně souhlasně s osou silné ruky. Vytvořil jsem si postup, který mně toto srovnání zajistí, stejně jako celé dobré držení zbraně. Uchopte zbraň slabou rukou shora za závěr, tak aby závěr byl v dlani slabé ruky. Malíková část ruky směřuje k ústí zbraně, palec je u rukojeti zbraně. Silnou ruku spusťte podél těla a ohněte ji v lokti tak, aby předloktí směřovalo vpřed a bylo rovnoběžně se zemí. Natáhněte prsty silné ruky stejným směrem jako předloktí. Palec mírně odtáhněte od ostatních prstů, takže dlaň vám nyní tvoří písmeno “U”.

Do dlaně nyní směrem shora dolů zasuňte zbraň, přitom dbejte, aby závěr zbraně byl v ose s předloktím vaší silné ruky. Zatlačte zbraň co nejvíce do prohlubně mezi palcem a ukazovákem silné ruky. Pak již jen prsty silné ruky dokončete sevření. Zpočátku se vám to, stejně jako mně, bude zdát nepřirozené. Zkoušejte to. Zkuste toto držení prověřit střelbou. Sami uvidíte výsledek.Palce obou rukou by měly směřovat natažené k terči, aby vám pomáhaly v co nejrychlejším zamíření zbraně na terč. Palec silné ruky by měl být na zbrani pouze položený. Na držení zbraně by se neměl vůbec podílet. Palec slabé ruky by se neměl vůbec zbraně dotýkat. Jeho dotyk by mohl způsobit brždění závěru nebo tlačení zbraně vpravo. Ukazovák silné ruky by se neměl zbraně nikde dotýkat, pouze by měl být v kontaktu se spouští.

Prostředník silné ruky by měl být co nejvýše, aby se dotýkal spodní části lučíku. Ostatní prsty by měly být těsně u sebe a pevně svírat zbraň.

Slabá ruka by měla palcovou částí dlaně zapadat do mezery na slabé straně zbraně a tuto mezeru by měla vyplnit. Palec by měl být volně položen vedle nebo pod palcem silné ruky a stejně jako ten by měl být rovněž natažen k terči. I zde dochází k velice častým chybám, kdy palcová část slabé ruky není zasunuta do volného místa na rukojeti zbraně. Uchopte zbraň pouze silnou rukou a na slabé straně rukojeti opravdu vidíte mezeru. Právě tam vložíte palcovou část slabé ruky a to co nejvýše.

Pozor na velice časté chyby, kdy při přílišném sevření nebo přitisknutí palců na zbraň dochází k nevědomému uvolnění zásobníku nebo nadzdvihnutí záchytu závěru.

Prsty slabé ruky by měly být položeny do prohlubní mezi prsty silné ruky a to tak, že pro ukazovák slabé ruky zůstane pod lučíkem pouze poloviční mezera. Zasunutím ukazováku slabé ruky do této mezery se zde vytvoří jakýsi klín, který celé sevření zpevní a uzavře. Celé sevření by mělo být po celou dobu střelby neměnné a pevné, ne však křečovité.

I na držení však platí stejně jako pro všechny činnosti, že musí být pohodlné a přirozené a každý si je musí ještě přizpůsobit v rámci základních požadavků své osoby.

Co se týká dalších způsobů držení, jako je pokládání ukazováku slabé ruky na přední část lučíku, který je k tomuto účelu často přizpůsoben zdrsněním či jakousi ostruhou, nezavrhuji je, ale vyzkoušejte si sami, jakou sílu potřebujete na otevření dlaně, která je sevřena v pěst bez palce, a jakou sílu potřebujete na otevření dlaně sevřené v pěst bez palce a ukazováku.

Všechny prsty drží pohromadě mnohem větší silou než prsty oslabené o ukazovák. Dalším negativem tohoto držení je, že ukazovák přes všechny způsoby, jak jej na přední části lučíku udržet, z něj často po výstřelu při zpětném rázu spadne. Držení by mělo zbraň pomáhat řídit během zpětného rázu, a ne proti němu bojovat. Zdá se to jako špatné tvrzení, ale znovu opakuji, ne vše, co se jeví jako rychlé, rychlé skutečně je. Protože pokud budete proti zpětnému rázu bojovat, potlačovat jej, určitě docílíte menšího zdvihu, ale ztratíte základní výhodu - nebudete totiž moci zbraň během zpětného rázu řídit a využít tak jeho čas pro jinou činnost, jako je např. přenesení zbraně na další terč. A to je opravdu podstatné.

Tažení

Nejprve si musíte uvědomit, co to tažení je. Je to ten nejrychlejší způsob, jak ze zbraně, která je v pouzdře, zamířit a vystřelit. Ne vždy znamená rychlé vytažení zbraně a její zvednutí na terč zároveň ten nejrychlejší způsob jak vystřelit.

Můžete velice často tuto chybu vidět u některých střelců, kteří sice velice rychle zbraň vytáhnou, zvednou ji k terči, ale potom je zřetelná časová mezera, kdy střelec hledá mušku a mířidla a srovnává je s terčem a poté teprve vystřelí.

Proto s nácvikem tažení začněte od konce. Může se to zdát nelogické, ale praxe mi tento způsob plně potvrdila. Zamiřte zbraní na terč a začněte zbraň pomalu stahovat k hrudi, ale tak, abyste neustále mířili na terč. Snažte se vydržet co nejdéle s udržením mušky v mířidlech a na terči. V bodě, kdy již pro vás není možné fyzicky pokračovat zastavte. Z tohoto místa musí vycházet zamíření vaší zbraně a srovnání mířidel s terčem. Je to místo, do kterého se musíte snažit dostat po vytažení zbraně z pouzdra a srovnání držení zbraně. Při cvičení se v tomto bodě zastavte a vryjte si ho do paměti. Pak znovu vystrkujte zbraň tak jako při skutečném tažení. To opakujte neustále tak dlouho, dokud se vám tento pohyb a výchozí bod nedostanou do krve.

Důležité pro tuto fázi je, aby zbraň nikdy nebyla výše než je terč a aby po celou dobu tohoto pohybu mířila na terč a vy jste viděli obraz mířidel na terči. Zároveň se v této fázi učte již namačkávat spoušť a to tak, abyste ve chvíli, kdy máte ruce natažené ve střelecké poloze, měli spoušť namáčknutou a jen maličké zesílení tlaku prstu znamená výstřel. Pro první fázi - vytažení zbraně z pouzdra, si musíme nejprve říci něco o poloze pouzdra. Ideálně by měla být zbraň zasunutá v pouzdře hlavní co nejvíce kolmo k zemi a přitom by měla svou vertikální osou směřovat přímo na terč. To však platí pouze obecně a snad ještě více než kde jinde platí u umístění pouzdra osobní preference střelce. V každém případě by se však rukojeť zbraně měla nalézat co nejblíže k dráze, kterou ruce překonávají při tažení.

Teď se můžete přesunout k první fázi tažení. Předpokládejme, že startovní pozice je s rukama volně podél těla. Pro tuto startovní pozici platí, že zbraň by měla být co nejníže. Fázi uchopení zbraně je možné vykonávat dvěma způsoby, přitom však je nutné projít nejprve prvním a poté teprve přejít k druhému způsobu, který je mnohem náročnější.

Mohu to popsat jako hru, ve které jde o to ze stolu sebrat protivníkovi jeho kus či kousek. Mělo by to být co nejrychlejší, hadí kmitnutí ruky, která se sevře okolo předmětu a bez zastavení jej sebere a vrátí se zpět. Stejně tak pohyb ruky pro zbraň musí být co nejrychlejší, bez otálení. V této fázi neexistuje nic pomalého. Pohyb musí být bleskurychlý. Každé zpomalení v této fázi tažení znamená pouze ztrátu času.

Jakmile ruka dopadne na zbraň, musí ji rychle a správně uchopit.

K tomu si můžete dopomoci tím, že zbraň jakoby zatlačíte zpět do pouzdra, čímž získáte pevné a spolehlivé sevření. V tuto chvíli již zbraň opět co nejrychleji zvedáte do bodu před břichem, kde se ke zbrani připojí slabá ruka.

Důležité je, aby ve chvíli, kdy uchopíte silnou rukou zbraň, slabá ruka byla již před středem těla, kde čeká na to, aby se ke zbrani připojila. Ve chvíli, kdy zbraň začíná hlavní mířit směrem k terčům, odjišťujete zbraň. Nikdy neodjišťujte dříve! Při vytahování zbraně z pouzdra opět nesmí být nic pomalého. Zase tady platí, že každé zpomalení znamená pouze ztrátu času.

Zbraň v obou rukou zvednete do bodu, ze kterého začnete se zamiřováním zbraně na terč. Je to místo, kam až jste byli schopni stáhnout zamířenou zbraň co nejblíže k tělu v prvním cvičení.

Zbraň po již známé dráze zaměřujete, namačkáváte spoušť a zároveň s plynulým bržděním pohybu rukou vpřed zaměřujete a namačkáváte spoušť. Ve chvíli, kdy jsou ruce natažené, můžete vystřelit.

Rychlost tažení ve velké míře závisí na rychlosti vašich pohybů a na tom, jak rychle dokážete srovnat vaši zbraň mířidly s terčem. Srovnání mířidel na terči je záležitostí vašeho vidění a ovládání těla. Rychlost vašich pohybů je opravdu jen fyzická rychlost a jejich minimalizace. V první řadě je nutno vyladit vaše tažení tak, abyste z něho odstranili všechny zbytečné pohyby a co nejvíce zkrátili jeho dráhu.

V druhé řadě je však nutno se soustředit na vlastní rychlost všech pohybů. Pokud si tažení rozdělíme na zrychlování a zpomalování, mělo by tažení být ze dvou třetin zrychlující, a to v pohybu ruky pro zbraň a při zvedání zbraně do výše očí. Tam by měla přijít poslední třetina, zpomalující, kdy je cílem při zpomalování srovnat mířidla zbraně s terčem a zbraň ustálit. Přitom již musíte namačkávat spoušť a v okamžiku zastavení zbraně spustit spoušť.

Pro tažení vám mohu nabídnout několik malých pomocníků. V první řadě trénujte vaši reakční schopnost. Uvědomte si totiž, že průměrná reakční doba je okolo 0,3 sec, a to je poměrně velká oblast, na které se dá pracovat. Před tažením se uvolněte. Soustřeďte se na vlastní tažení. Startovní signál vnímejte jen tak mimochodem, nečekejte na konec pípnutí, vaše podvědomí bude reagovat za vás. Před vlastním tažením zaujměte startovní postoj. Uchopte rukojeť zbraně jako při tažení, potom ruku ze zbraně uvolněte a několikrát si toto zopakujte. Přitom dbejte na to aby váš postoj již byl neměnný, pohybovat by se měly pouze vaše ruce v loktech a ramenou. Do paměti si vryjte přesnou polohu rukou před tažením vzájemně s polohou zbraně. Snažte se, abyste cítili zbraň v ruce již předtím, než se jí dotknete.

Důkladné sušení je základem dobrého tažení.

I při sušení dbejte na to, abyste vždy získali zbraň přesně zamířenou na terč a spustili spoušť bez strhávání.

Využívejte při této technice nácviku také „Pro-Timer“. Musíte použít ten, na kterém je možné nastavit začátek a konec pomocí pípnutí. Nastavte si nejprve takový čas, který jistě zvládnete, a na něm trénujte tak dlouho, dokud nezískáte úplnou jistotu při tažení zbraně. Teprve pak snižujte čas, a to po co nejmenších částech. Nebudu zde uvádět časy konkrétní, na konci knihy naleznete přibližné časy a výsledky na různých stupních výkonnosti. Ještě poslední připomínky. Nikdy neodjišťujte dříve, dokud hlaveň nemíří k terčům. Tažení provádějte pomalu a důkladně, rychlost se dostaví sama.

Nikdy nedávejte prst na spoušť, dokud nevidíte přes obraz mířidel terč.

Pro správné tažení má velký vliv i výběr pouzdra. Vybírejte si vždy jen pouzdro spolehlivé, pohodlné a hlavně bezpečné, a to ať už pro vaši sebeobranu, či pro sport. Správné pouzdro by mělo vždy zakrývat spoušť, musí spolehlivě držet zbraň i pokud uděláte kotrmelec, či poběžíte se zbraní v pouzdře. Vybírejte pouzdro z co nejlepšího materiálu a co nejpevnější a přizpůsobte je vlastní zbrani a vlastním potřebám. V každém případě by do pouzdra měla patřit pouze zbraň, pro kterou bylo vyrobeno.

Spouštění

Bez správného spouštění nikdy nedosáhnete přesného zásahu. Můžete mít správně zamířeno a přesto, když špatně spustíte, škubnete spouští nebo strhnete zbraň do strany, zásah bude úplně jinde, než jste chtěli. Je třeba si uvědomit, že správně zamířit a správně spustit je základem každého úspěšného zásahu. Spuštění je završení celého procesu přípravy zbraně k výstřelu.

Dvě fáze spuštění:

Spoušť je třeba nejprve namáčknout. Znamená to vyvinout na spoušť prstem určitou úroveň tlaku tak aby ještě nedošlo ke spuštění, a držet ji na tzv. mrtvém bodu. Vlastní spuštění pak provedete již jen z tohoto mrtvého bodu. Nepředstavujte si však, že držet spoušť na mrtvém bodu je třeba nějak mimořádně dlouho. Namáčknutí a vlastní spuštění je jedním plynulým, akcelerujícím pohybem, který je dokonale spojen v jeden, i když se může stát, že spoušť na mrtvém bodu můžete držet déle. Ale to jen ve výjimečných případech.

U každé spouště naleznete několik fází odporu spouště. Nejprve překonáváte pouze tlak vratného pera spoušťového táhla, který je často velice malý. Pak dojdete k místu, kde táhlo spouště začne působit na záchyt kohoutu, a ten se začne posouvat po spoušťovém ozubu. V tu chvíli odpor značně vzroste. Pokud jsou spoušťové ozuby dokonale hladké, odpor je stejnoměrný, což je velice důležité. Ve chvíli, kdy spoušťové ozuby přejdou přes své styčné plochy, záchyt spouště uvolní kohout . V ten okamžik se odpor spouště opět změní na původní, pouhý tlak vratného pera spoušťového táhla a prst na spoušti má tendenci prudce propadnout. Největší chyby ve spouštění se dělají právě ve fázi, kdy prst narazí na silný odpor a překonává tlak spoušťových ozubů, které na sebe navzájem působí. V tuto chvíli se může stát, že ve snaze o rychlý výstřel trhnete spouští, abyste tento tlak překonali. Díky tomu celou zbraní pohnete. Znamená to stržení zbraně, nejčastěji vpravo dolů, ale to nemusí být pravidlem.

Mnoho střelců si myslí, že strhává právě ve chvíli uvolnění a propadnutí spouště po uvolnění spoušťových ozubů, a proto si myslí, že toto odstraní tím, že nastaví doraz spouště, který omezuje propad spouště, až na samou krajní mez. To je špatné. Doraz spouště by měl být nastaven tak, aby nejprve došlo k dopadu kohoutu na úderník, a pak teprve aby se spoušť zastavila o doraz spouště. Doraz spouště má za funkci maximálně zkrátit dráhu prstu pro další výstřel. Jeho vliv na samotné strhnutí spouště je minimální.

Pokud si to představíte, například u dvojstřelu, kde se časy mezi ranami pohybují okolo 0,15 sec, dojde po prvním výstřelu k tomu, že zbraň ve zpětném rázu jde nahoru, prst na spoušti se zastaví o doraz, povolí spoušť a ještě, když jde zbraň dolů, již začíná namačkávat spoušť pro další výstřel. Ve chvíli, kdy jsou mířidla opět na terči, prst na spoušti již jen opět dokončí spuštění.

Nepředstavujte si, že fáze jsou časově oddělené. Celý proces je plynulý. Představte si kouli valící se z kopce. Neustále plynule zrychluje. To samé by se mělo dít s prstem na spoušti. Závisí na obtížnosti výstřelu, časové náročnosti, zda tato akcelerace bude rychlá či pomalá, ale vždy by zde měl být onen zrychlující prvek. Stejně tak pohyb, kterým budete spoušť uvolňovat, by měl být naopak zpomalující se.Spuštění by mělo být z jedné poloviny zrychlující a z jedné poloviny zpomalující.

Spouštění v praktické střelbě však není samostatným prvkem. Je nutno jej spojit s ostatními činnostmi. Učte se, jakmile zamíříte, abyste zároveň automaticky začali namačkávat spoušť.

Sušení

Je velice důležitou částí výcviku správného spouštění. Při ostré střelbě dochází k tomu, že výstřel a následné pohnutí zbraně ve zpětném rázu zakryje chyby, kterých se při spouštění dopustíte. Velice dobrou pomůckou pro získání základů spouštění je mince položená na vrchol mířidel či závěru, která při správném spuštění nesmí spadnout. Mince vlastně nahrazuje kontrolu pohledem přes mířidla, která se nesmějí při výstřelu pohnout.

Spouštění je završením celého procesu zbraně před výstřelem. Právě proto je třeba mu věnovat mimořádnou pozornost. Správné spouštění se musí stát jedním ze základů, na kterých budete neustále pracovat, zlepšovat je. Před každým výstřelem musíte mít na paměti správně spustit, dokud se správné spuštění nestane vaším podmíněným reflexem.

Správné spouštění je dáno nejen jeho správným provedením, ale také správným držením zbraně a umístěním prstu na spoušti. Prst by se měl dotýkat spouště v ideálním případě v úhlu 90° a dotýkat se spouště prostředkem bříška prstu posledního článku prstu. Dalším důležitým faktorem správného spouštění je neustálý kontakt prstu se spouští. Nikdy nesmí dojít k rozpojení kontaktu mezi spouští a prstem. To je zvláště důležité při rychlém opakování výstřelů, kdy je tendence k co nejrychlejšímu výstřelu a následnému uvolnění spouště. Tehdy právě dochází k tomu, že prst přestane být v kontaktu se spouští. Při opětovném položení prstu na spoušť pak často dochází ke strhávání.

Postoj

Praktická střelba jako vlastně jediná z mnoha střeleckých disciplín svým charakterem upřednostňuje střelbu za pohybu. Přesto je však střelecký postoj základem střelecké techniky. Jeho změna může výrazným způsobem ovlivnit vaše výsledky, stejně jako používání špatného postoje vás může zastavit na cestě za lepšími výsledky. V začátcích praktické střelby v naší republice všichni střelci stříleli z tzv. Weaverova postoje, který je definován zjednodušeně jako slabá noha vpředu, tělo je k terči asi v 45° úhlu. Slabá ruka tahá zbraň vzad, zatímco silná ji tlačí od těla. Loket slabé ruky je co nejvíce tisknut ke středu těla.

Tento způsob je velice vhodný pro sebeobrannou střelbu, neboť potlačuje zpětný ráz, ruce chrání důležité části těla, tělo vystavuje protivníkovi poměrně malou zásahovou plochu. Pro sportovní účely je však méně vhodný, protože poskytuje poměrně malou pohyblivost, je složitý na zapamatování a na správné vykonávání a je málo univerzální.

Proto se začal používat tzv. čelní, neboli “A” postoj, kde je trup kolmo k terči a ruce tvoří trojúhelník neboli “A”. Nohy sledují polohu těla a jsou kolmo k terči. Zde je však základní nedostatek tohoto postoje. Je to jeho pohotovost. Zkuste si totiž postavit se kolmo k terči, nohy vedle sebe a potom se rychle rozeběhnout a zase se zastavit a zaujmout opět výchozí postoj. Vždy, ať už k rozeběhnutí nebo zastavení, potřebujete udělat nejprve poloviční krok a pak teprve dostanete nohy vedle sebe. Z tohoto důvodu se nejvíce ujala kombinace obou postojů, tzv. Isoscelles, kdy trup je kolmo k terči, ruce tvoří písmeno “A”. Nohy jsou na rozdíl od předchozí polohy šikmo k terči. Slabá noha je vpředu, silná noha vzadu. Vzdálenost nohou je proměnlivá, nejvíce se však užívá vzdálenosti, kdy špička silné nohy je na úrovni paty slabé nohy. Slabá noha přitom směřuje přímo vpřed k terči a silná je odkloněna vně od osy těla.

Postoj je značně proměnlivý, závisí na tom, zda se tělo bude či nebude pohybovat, na charakteru povrchu a hlavně na individuálních preferencích střelce. Zkoušel jsem různé postoje nohou a došel jsem k závěru, že lze akceptovat i negativní úhel nohou, to znamená, že i silná noha může být vpředu.

K vlastnímu postoji. Tělo by mělo být uvolněné, těžiště těla musí směřovat vpřed tak, aby zachytávalo zpětný ráz a vyrovnávalo jej pouze vahou těla. To je důležité si uvědomit. Můžete přemýšlet jinak, ale uvědomte si, že pokud chcete střílet rychlostí několika ran za vteřinu, energie zpětného rázu se hromadí a poslední rána vás již může vychýlit z rovnováhy. Viděl jsem snímky z pravděpodobně nejskvělejší střelecké exhibice na světě, kdy ve 30. letech americký střelec Ed McGivern z revolveru Smith& Wesson .38 Special nastřílel ( ne, to není omyl! ) 5 ran během 0,4 sec na vzdálenost 5 m do velikosti hrací karty. Snímky jej zachycují během střelby a po ní a je na nich vidět vynikající cit tohoto střelce pro vyvážení zpětného rázu tělem. Po dostřílení totiž udělal krok dopředu. Představte si tělo jako jazýček na váze, kdy jej vlastní vahou převážíte dopředu a zpětný ráz vás vrátí do rovnováhy, a tak to pokračuje neustále.

Pokud se podíváte na střelce z boku, měli byste ve správném případě vidět něco jako písmeno “S”. Hlava by měla být vzpřímená, neměla by být zastrčena mezi ramena. Lokty a kolena by měly být mírně pokrčené, skoro neznatelně. Pokud by totiž byly natažené, nejsou schopné absorbovat zpětný ráz. Můžete si sami vyzkoušet rozdíl mezi napnutým a uvolněným loktem. Postavte se zpříma, natáhněte ruce před sebe, jako kdybyste drželi zbraň, ruce mějte v loktech uvolněné. Potom požádejte kamaráda, manželku, kohokoliv, aby do vašich rukou strčil. Potom zkuste to samé s lokty vypnutými do maxima. Sami uvidíte rozdíl.

Pokud máte lokty uvolněné, náraz absorbujete a na vaší rovnováze se to neprojeví. V druhém případě se celý náraz projeví na rovnováze celého těla. Stejný případ nastává i u kolen. Účinek zpětného rázu by se měl ztratit v horní polovině těla, na spodní by již neměl být znát. Paty by měly být neustále v kontaktu se zemí. V lýtkových svalech byste měli cítit napětí.

Postoj se může stejně jako ostatní prvky měnit podle individuálních požadavků střelce, měl by být co nejpřirozenější a nejpohodlnější. Bude se postupem času měnit a vyvíjet zároveň s vámi. Věnujte mu dostatečnou pozornost a nenechejte se ošálit tvrzením, že již máte dokonalý postoj.

Pokročilé techniky

Musíte stále hledat nové techniky a jejich nové aplikace. Musíte si také uvědomit, že nestačí jen kopírovat. Musíte hledat vlastní cestu pro vykonávání té které techniky a její aplikace a přizpůsobit je vlastní osobě - k obrazu svému. Pak teprve jste na správné cestě. Nesmíte však nikdy přestat hledat a zkoušet, protože pak byste se zastavili. Budete-li se ptát některých střelců, jak dělají to či ono a co jim pomáhá střílet tak úspěšně, může se také stát, že vám sdělí nějaký trik či pomůcku, která jim pomáhá dělat cosi lépe. Nenechejte se však mýlit. To co dělá střelce úspěšným, není trik, ale jeho schopnost v dané době a nejlepším způsobem aplikovat techniky provádění střelby na danou situaci, zároveň s nalezením nejlepšího způsobu duševního vcítění se do střelby.

Iluze double-tapu

Slovní obrat double-tap (dvojstřel ) se rozšířil a vryl do podvědomí všech střelců v počátcích praktické střelby u nás. Označuje dva výstřely jdoucí bezprostředně po sobě, kdy se pro druhý výstřel nepoužívá zamíření zbraně. Druhý výstřel následuje bezprostředně po prvním výstřelu, přitom jeho zamíření je pouze automatické a je prováděno pouze srovnáním rukou do původní polohy.

V praktické střelbě je však použití double-tapu jako základu střelby naprostou iluzí. Pro dobrý výsledek potřebujete především nezasáhnout žádný NE-terč( rukojmí ), nemít žádné chybějící zásahy v terčích ( MISS ) a každým výstřelem zasáhnout, neboť každé opakování výstřelu přináší časovou ztrátu. Proto také potřebujete vidět mířidla na terči, ať už je to muška, či červený bod optického zaměřovače. To však neznamená, že nemůžete dosáhnout časů mezi výstřely, kterých se dosahuje u double-tapu. Nenechejte se zmást iluzí o double-tapu!

Naopak, pokud se soustředíte na mířidla - na mušku a budete ji po celou dobu výstřelu sledovat, uvidíte a poznáte přesně okamžik, kdy je muška opět na terči. Tehdy můžete znovu vystřelit. Je pouze na vás, zda dokážete sledovat mušku po celou dobu a tím i můžete dosáhnout času okolo 0,10 sec mezi dvěma výstřely. Tento čas opravdu záleží pouze na tom, kdy se zbraň fyzicky objeví opět na terči, to znamená na velikosti jejího zpětného rázu a na tom, zda váš ukazovák je schopen tak rychlé činnosti, jako je dvojí zmáčknutí spouště během desetiny vteřiny. Pak už jen musíte dobře sledovat mušku - bod, abyste poznali okamžik, kdy má vyjít druhý výstřel.

Ujišťuji vás, opravdu v praktické střelbě není nic takového jako je double-tap, jsou jen výstřely, které následují bezprostředně po sobě, ať je čas mezi nimi 0,10 nebo 0,80 sec. Pokud se této iluze nezbavíte, možná budete schopni zasáhnout terč dvěma ranami na vzdálenosti do 8-10 m, ale jakmile se dostanete na větší vzdálenost, nebo způsob střelby bude odlišný, např. střelba v bočním náklonu, zpoza překážky či jinak bude porušena souhra těla, která je pro double-tap především důležitá, minete terč.

Na Mistrovství světa jsem měl možnost vidět rozdíl mezi střelci z USA a z Evropy a opravdu je mezi nimi propastný rozdíl. Nejen v umístění, kdy první místa patří již tradičně USA, ale hlavně ve způsobu střelby. Rozdíl byl patrný již podle sluchu. Tam, kde jste jsem slyšel bum-bum, nic a zase bum-bum, stříleli Evropané. A tam, kde jsem slyšel bum, bum, bum, bum, to byli střelci jako Leatham, McLearn, Barnhart a další.

Dalším důležitým faktorem je, že nebudete schopni říci ( pokud neuvidíte přímo očima zásahy v terči ), zda jste terč zasáhli druhou ranou či ne. A v tom případě se vystavujete riziku, že na skoro každém terči může být chybějící zásah znamenající penalizaci.

Můžete se oprávněně a nevěřícně ptát, zda opravdu vidím mušku na terči při každém výstřelu. Vidím, skutečně ano, je to právě to, co mi umožňuje střílet rychle a přesně. Když jsem s touto střelbou začínal, měl jsem, a nejen já, veliké množství chybějících zásahů. Dnes jsou 3 na tak velkém závodě, jako je například mistrovství Evropy se 400 ranami, normální, a to je důkazem pravdivosti o iluzi double-tapu.

Vícenásobné terče

Převážná část situací praktické střelby je tvořena více než dvěma terči a proto střelba na více terčů vyžaduje zvláštní pozornost.

Nejprve je třeba si uvědomit, jak velký bude rozsah střelby mezi krajními terči. Čím větší bude rozsah krajních bodů střelby, tím širší by měl být postoj, což umožní větší stranovou pohyblivost těla, stejně jako flexibilita kolen a kyčlí. Čím více jsou kolena a kyčle uvolněné, tím více se může tělo otáčet. Horní polovina těla by měla být beze změny. Ideální možností pro zaujmutí postoje při střelbě na více terčů je směrování těla na prostřední terč. To vám umožní stejný poloměr otáčení na obě strany. Ne vždy je to však možné.

Tělo by se mělo hýbat pouze v jeho dolní polovině. Ať je poloměr otáčení jakýkoliv, je důležité zachovat horní část v neutrálním, stabilním postoji, ve stejném, jako střílíte normálně na jeden terč. Musíte mít při střelbě vždy pocit tohoto pro vás jednoznačného vyváženého střeleckého postoje, na který jste zvyklí a který vám umožní dosahovat těch nejlepších výsledků.

Je důležité toto neustále sušit. Zaujměte váš střelecký postoj, zkontrolujte mířidla a zavřete oči. Otočte se na pomyslný terč napravo či nalevo, otevřete oči a opět zkontrolujte mířidla a opravte je. Toto neustále cvičte, dokud nebudete mít mířidla vždy srovnaná s pomyslným terčem v otočení. Opakujte cvičení a neustále rozšiřujte pomyslný poloměr otáčení.

Pokud je velikost otočení mezi dvěma terči malá ( až do 90° ), využívejte pro přechod z terče na terč zpětného rázu zbraně - jeho zdvihu. V něm již můžete zbraň nasměrovat a řídit na další terč, a tak využít dobu zdvihu zbraně pro přenesení mířidel na další terč. Je to jedna z nejobtížnějších dovedností, která však přináší velký zisk.

Nejprve je totiž nutné být si naprosto jist zásahem, protože bezprostředně po výstřelu, ještě když jde zbraň vzhůru ve zpětném rázu, ji již musí ruce a tělo směrovat na další terč tak, aby ve chvíli, kdy budou mířidla srovnána pro další výstřel, byla již zbraň zamířena na další terč. Dosáhnete to podle toho, kam chcete zbraň směrovat, rozdílným tlakem rukou na zbraň, rozdílným napětím ve svalech rukou a ramen a horní poloviny těla.

Pokud je poloměr otáčení větší (většinou o hodně větší než 90° ), došlo by při pouhém otáčení velice pravděpodobně k překmitnutí zbraní přes terč. Zbraň by terč přejela, nezastavila by se na něm. Proto je výhodnější zbraň stáhnout mírně k hrudi, otočit tělo a zbraň opět zamířit na terč.

Podle toho, zda bude následovat další pohyb, nebo zda bude novým směrem vystřelen větší počet ran, bude se tělo otáčet pouze v bocích nebo i s nohama - přešlápnutím. Pokud v novém směru bude stačit vystřelit jen jednu nebo dvě rány bez dalšího pohybu, stačí se otočit v bocích.

Pokud však budete tímto směrem střílet více ran nebo nový směr střelby bude i novým směrem pohybu, je lepší přešlápnout a upravit celé tělo do ideálního střeleckého postoje, z něhož můžete i rychle začít startovat další pohyb.

Důležitým faktorem střelby na více terčů je pohyb hlavy nebo očí. Pokud jsou terče blízko sebe, přechod z terče na terč bude vypadat tak, že ve chvíli výstřelu, kdy jsou oči zaostřené na mušku, přečtou obraz mířidel ve chvíli výstřelu. Pak oči opustí mířidla a najdou další terč. Tělo, to znamená ruce a svaly řídí zbraň automaticky ve směru, kde oči vidí nový terč. V tuto chvíli již máte v paměti místo, kde je nový terč, a oči se vracejí zpět na mířidla a po jejich nalezení ještě za pohybu zbraně zaměřují zbraň již na nový terč.

Zkráceně lze pohyb očí vyjádřit takto : mířidla na starém terči s následným výstřelem - přechod očí na nový terč - mířidla na zbrani ve chvíli jejího přechodu na nový terč - mířidla na novém terči s následným výstřelem. V tomto případě se pohybují pouze oči, hlava sleduje pohyb těla.

Pokud je však vzdálenost terčů větší, převádí se pohyb očí na pohyb hlavy, a tak se hlava pohybuje mezi dvěma terči a mířidly stejně, jako se předtím pohybovaly oči.

Zprava - zleva, zezadu - zepředu?

Většina stanovišť sestává z řady několika terčů, které jsou různě vzdálené a v různém stranovém rozestupu. Před vámi potom stojí zásadní otázka, v jakém směru střílet? Zepředu dozadu či obráceně, a jak to zkombinovat se stranovým přesunem? Nebo naopak zleva doprava, snad obráceně, nebo jak vlastně ?? Jsou to důležité otázky a je ještě důležitější znát na ně odpovědi.

Pokud se pokusím obejít tento problém, mělo by toto rozhodnutí být zcela nezávislé na schopnostech střelce. Měli byste totiž být schopni střílet stejně dobře zprava doleva a obráceně jako zepředu dozadu nebo naopak. Jenže všichni jsme jen lidé, a jak takoví máme i své slabosti a i s nimi je nutné počítat.

V tréninku se opravdu snažte co nejvíce eliminovat vaše slabosti, trénujte především způsob, který vám nevyhovuje. Pokud se vám dobře střílí zleva doprava, trénujte opačně, pokud se vám dobře střílí odpředu dozadu, trénujte opačně. I zde však existuje určitá hranice. Nesmíte zanedbávat ani jeden ze způsobů, protože tak by se vám mohlo stát, že se vaše slabost stane vaší předností a vaše přednost vaší slabostí. Vše musí být vyvážené.

Ale k vlastnímu způsobu střelby. Zdá se logičtější střílet nejprve odpředu dozadu a přitom to zkombinovat tak, aby to šlo od jedné strany ke druhé. Co se týká volby bližší terč x vzdálenější terč. Ve chvílích stressu, kterému jste většinou po startu vystaveni, je mysl v určitém stavu psychického napětí, hladina adrenalinu v krvi stoupá a tělo začíná produkovat více energie. Reakce jsou rychlejší a tomu odpovídá i skutečnost, že v těchto chvílích je daleko těžší zpomalit než zrychlit.

Další faktickou skutečností je, že na vzdálenější terč potřebujeme dokonaleji srovnaná mířidla než na terč bližší. S mířidly srovnanými můžete již velice rychle přecházet z terče na terč a čím jsou terče blíže, tím jsou snazší a můžete postupně zrychlovat. Zkuste sami někdy udělat pokus, kdy si dáte teče postupně na 7, 10, 15 a 20 m a budete je střílet nejprve od blízkého k dalekému a pak opačně. Udělejte to několikrát, abyste získali opravdu seriózní výsledek, a uvidíte sami rozdíl. Neposuzujte přitom jen celkový čas, ale i časy mezi jednotlivými ranami.

Co se týká střelby zprava doleva a naopak, mělo by opravdu pro vás platit, že musíte ovládat oba dva způsoby stejně. I tak však budete mít pocit, že střílíte jedním směrem rychleji, či lépe, ale nemělo by vás to ovlivnit ve vašem rozhodnutí, jak střílet. Co se týká zpětného rázu zbraně, samotná zbraň produkuje jen nepatrnou stranovou úchylku ve chvíli zdvihu, zbytek je dán funkcí těla, svalovým napětím, a proto se někomu zdá, že zbraň jde ve zpětném rázu doprava, nebo naopak doleva. Tady pak nastává ona osobní preference střelby zprava doleva, či naopak. Skutečností však musí být schopnost střílet oběma směry stejně.

Přebití

Přebití je nahrazení jednoho zdroje munice jiným, což umožňuje pokračovat ve střelbě. Nejlepším přebitím je nejrychlejší, bez ohledu na to jak vypadá a jak se provádí.

O tom, že chcete v příští chvíli přebíjet, musíte vědět, ještě než začnete přebíjet. Pro rychlé přebití platí opět maximální produktivita ve využití času. Okamžitě po výstřelu, po kterém chcete přebíjet, nejprve dejte prst ze spouště a ještě ve zpětném rázu zmáčkněte záchyt zásobníku, zároveň se současným stahováním zbraně zpět a s pohybem slabé ruky pro nový zásobník.

Musíte se opravdu naučit všechny tyto úkony dělat okamžitě po výstřelu. Nesmíte čekat, až zbraň dokončí zpětný ráz. Stejně tak musíte dělat všechny úkony současně. Nesmíte nechat ležet slabou ruku na zbrani a přitom mačkat záchyt zásobníku a teprve potom jít se slabou rukou pro nový zásobník. Jakmile vystřelíte, uvolněte slabou ruku ze zbraně a jděte s ní pro nový zásobník. Současně mačkejte záchyt zásobníku pro jeho uvolnění.

Silnou ruku se zbraní stáhnete před střed těla, loket přitom tiskněte k tělu v oblasti žeber. Zapamatujte si přesně bod dotyku - vytvořte si na něj návyk. Pak totiž budete přesně vědět, kde zbraň je. Zbraň mírně nakloňte zásobníkovým otvorem směrem k místu, kde máte rezervní zásobníky a odkud také bude slabá ruka nový zásobník do zbraně zasouvat. Zároveň však musíte velice striktně dbát, aby zbraň po celou dobu směřovala ústím k terčům. To je činnost silné ruky. Časově se vrátíme o kousek zpět, protože slabá ruka současně s činností silné ruky provádí pohyb pro nový zásobník. Slabá ruka se bezprostředně po výstřelu, ještě ve zpětném rázu, odpojuje od zbraně a jde pro nový zásobník. Nezáleží přitom na tom, kde se nový zásobník nachází. Důležitý je co nejrychlejší pohyb ruky pro nový zásobník. Slabá ruka jej musí uchopit tak, jak jej bude později zasouvat do zbraně.

Nejlepší uchopení zásobníku a tím i směr jeho uložení je dán fyziologií člověka. Vždy, když potřebujete něco udělat poslepu a co nejpřesněji, je třeba využívat přirozených návyků člověka. Prst - ukazovák, již podle názvu, je určen pro ukazování. Proto toho využijte i pro přebití. Uchopte nový zásobník tak, abyste měli konec ukazováku těsně pod střelou, vyčnívající ze zásobníku. Ukazovák musí ležet v podélné ose zásobníku, na jeho čelní (přední) straně. Palec přitom leží na jedné boční straně a ostatní prsty na druhé boční straně zásobníku.

Takto, v tomto uchopení, vyndáte zásobník z jeho pouzdra a jdete s ním přímo ke zbrani. Ta je v tuto chvíli již na přesně určeném místě, které jste si definovali právě pomocí místa dotyku lokte silné ruky s tělem, a je nakloněna ve směru, odkud přináší slabá ruka nový zásobník. Pomocí nasměrování ukazováku zavedete nový zásobník do zbraně a začnete ji vystrkovat na terč stejným způsobem, jako v poslední fázi tažení zbraně. Po částečném zavedení nového zásobníku do zbraně jej dorazíte dlaní slabé ruky a slabou ruku okamžitě pokládáte na zbraň.

Pokud jste přebíjeli se závěrem v zadní poloze, což by však mělo být pouze výjimečně, slabá ruka svým palcem uvolní záchyt závěru a spustí jej, čímž se zasune nový náboj do nábojové komory. V tuto chvíli již dokončujete zamíření, pokládáte prst na spoušť a namačkáváte ji pro další výstřel.

Pohyb slabé ruky pro nový zásobník nemusí nutně být přímočarý, může být i částí elipsy, kdy její spodní vrchol leží v místě, kde je zásobník, její počátek v místě, kde byla zbraň po posledním výstřelu a její konec v místě, kde zasunete nový zásobník do těla zbraně.

Oči po posledním výstřelu opouští terč, zabývají se zbraní a ve chvíli, kdy je zásobník zaveden do těla zbraně, zaměřují se zpět na terč. Vlastní doražení zásobníku již probíhá bez kontroly očí.

Umístění zásobníků je opět dáno jednak pravidly a jednak osobními preferencemi. Důležité je dodržovat dostatečné vzdálenosti mezi nimi, abyste mohli uchopit každý jednotlivě. Platí při tom, že směry jednotlivých zásobníků tvoří jakýsi vějíř, jehož soustředný bod leží někde nad ramenem slabé ruky a je rozevřený směrem dolů. Přibližně na boku těla by tedy měl být zásobník ve svislé poloze, vpředu budou směřovat od středu těla ke slabé ruce, na zádech rovněž od středu zad ke slabé ruce.

Trénink přebití spočívá stejně jako tažení nejprve v dokonalém zvládnutí a plynulém sladění všech pohybů, rychlost musí přijít sama. Trénujte přebití vždy s tím, že vycházíte ze zamířené zbraně po výstřelu, přebijete a opět zamíříte a spustíte. Na střelnici trénujte přebití vždy s výstřelem před a s výstřelem po přebití. Při sušení používejte slepé náboje, abyste si navykli na váhu zásobníku a jeho odpor při dorážení, neboť tam se dělají nejčastější chyby. Nikdy se nestarejte o zásobník, který vyhazujete z pistole. Před další střelbou jej však vždy a důkladně zkontrolujte, zda je čistý a funkční. Trénujte přebití ve všech polohách (vstoje, vkleče, vleže ) a ze všech zásobníkových pouzder. Při přebíjení vleže si předem dejte zásobník na zem, netahejte jej z pouzdra vleže, stojí vás to čas.

Slabá a silná ruka

I v praktické střelbě jsou situace, kde budete muset střílet jen slabou, nebo jen silnou rukou. Imitují se zde situace, kdy je jedna ruka zraněna či zaneprázdněna jinou činností, jako je např. držení nějakého předmětu, kontakt s chráněnou osobou, řízení vozidla atd.

Především platí, že největší slabinou střelby jednoruč je spouštění. Proto je třeba jak při tréninku, tak i při střelbě samotné, pokud střílíte jednoruč, myslet především na správné spouštění. Stržení zbraně, které se může jen velice málo projevit při držení zbraně obouruč, může mít při střelbě jednoruč dalekosáhlejší následky. Je třeba daleko více dbát na všechny správné činnosti při spouštění, jako je nedotýkat se ukazovákem těla zbraně, neustále mít ukazovák v kontaktu se spouští, namačkávat spoušť a dbát o plynulost spouštění.

Sevření zbraně oproti držení zbraně obouruč bude o trochu silnější. U držení budou platit všechny zásady jako pro držení zbraně obouruč, to znamená držet zbraň co nejvýše, držet ji v ose ruky, palec a ukazovák by se neměly na držení samotném podílet. Je zde však již poněkud jiný způsob umístění zbraně na terči. Obvykle platí, že zbraň je přesně ve svislé rovině, při střelbě jednoruč však velice efektivním způsobem, jak alespoň částečně omezit stržení zbraně, je naklonění zbraně asi o 5-10° do středu těla. Pro nestřílející ruku platí, že když už nemůže střílet, nesmí při střelbě rušit. Proto je ruka pevně sevřena v pěst a položena na rameni střílející ruky a zpevňuje tak celý postoj.

Postoj při střelbě jednoruč by měl být agresivnější, směřovat více k absorbování zpětného rázu vahou těla. Pro postoj nohou jsou dvě varianty. Obě dvě jsou efektivní a účinné a záleží pouze na osobní volbě a na tom, jaký je způsob pohybu před a po střelbě a na ostatních detailech stanoviště.

První způsob

Spočívá v tom, že překračujete stejnou nohou, kterou rukou střílíte, druhá noha je vzadu a přímka nohou je asi 45° od terče. Nohy jsou přitom stejně jako při normálním postoji na šíři ramen od sebe. Horní část těla je agresivněji nakloněna vpřed v očekávání zpětného rázu. Pokud se mění střílející ruce, mění se zrcadlově i postavení nohou. Tento způsob je především výhodný pro větší utlumení zpětného rázu, má však velkou nevýhodu, pokud se musí v běžícím čase měnit střílející ruce - silná za slabou a obráceně. Potom je totiž třeba vyměnit i postavení nohou a to stojí nejen čas, ale znamená to i celkové rozhození těla, které je nutno opět před další střelbou zkoordinovat.

Druhý způsob

Je podstatně jednodušší. Znamená stejné postavení nohou jako při střelbě obouruč, horní část těla je kolmo k terči, nestřílející ruka je opět pevně sevřena v pěst a přitisknuta přes střed těla na rameno střílející ruky. Tento způsob je vlastně polovinou vlastního střeleckého postoje při střelbě obouruč. V tom je jeho obrovská výhoda, neboť tělo je navyklé tomuto postoji, zaujímá jej prakticky automaticky a rovněž tak svaly, jejich napětí a ostatní prvky postoje jsou v mysli zafixovány a pomáhají tak i při střelbě jednoruč. Jeho další výhodou je neměnnost postavení nohou na tom, kterou rukou střílíte.

Pokud je požadováno tou či onou situací tažení zbraně z pouzdra jednoruč, v případě silné ruky, je to bez problémů. Avšak v případě střelby slabou rukou je zde nutnost přesunutí zbraně do slabé ruky po jejím vytažení z pouzdra silnou rukou, neboť tažení zbraně slabou rukou se ve sportu z bezpečnostních důvodů nedoporučuje. Pokud tedy střelbě slabou rukou bezprostředně předchází tažení zbraně, je nutno při zaujetí startovní pozice již zaujmout pozici, postoj a vše tak, jak budete střílet. Silná ruka po startovním signálu jde úplně stejně pro zbraň jako při normálním tažení.

Zbraň však uchopí pouze za spodní část pažby tak, aby nejvyšší bod ruky na pažbě byl někde mírně pod spodním koncem lučíku. Tím zde vznikne místo pro slabou ruku, která později bez problémů bude moci převzít zbraň. Silná ruka se zbraní jde před střed těla, kde se již setkává se slabou rukou. Slabá ruka uchopí již v normálním držení zbraň, silná ruka potom zbraň opustí a svírá se v pěst, jde na rameno slabé ruky, zatímco slabá ruka odjišťuje zbraň a jde stejným způsobem jako v poslední fázi tažení na terč, namačkává spoušť a zaměřuje mířidla na terč.

Pokud však bezprostředně před střelbou slabou rukou je střelba silnou rukou, je třeba přendat zbraň z ruky do ruky jiným způsobem, neboť zde nemáte možnost vytvoření onoho volného místa na zbrani, které by umožnilo současné držení obou rukou. Vycházejme z pozice, kdy máte zbraň v obou nebo v silné ruce, vystřelili jste poslední výstřel tímto způsobem a musíte další střelbu provádět pouze ze slabé ruky. Pro celou manipulaci však především dbejte na bezpečnost a jistotu provádění, neboť je to jedna z mála situací, kdy zbraň není pevně sevřena jednou nebo druhou rukou.

Tak, máte silnou ruku v sevření na zbrani, v případě držení obouruč prostě jen uvolníte slabou ruku ze zbraně a opět již máte zbraň pouze v silné ruce. Odkloňte palec silné ruky z rukojeti a na slabou stranu rukojeti zbraně položte slabou ruku tak, jak bude položena při střelbě. Oběma rukama tlačte do středu, a tak udržíte zbraň v rukou i bez sevření prstů. Uvolněte prsty silné ruky a zároveň přesuňte dlaň slabé ruky na hřbet rukojeti místo dlaně silné ruky. Prsty slabé ruky sevřete zbraň. Tím je dokončeno celé přesunutí. Po celou dobu je nutno přísně dbát na to, aby ani jeden z ukazováků nebyl na spoušti zbraně.

Stůl a židle

Je mnoho situací, kde budete nuceni zasednout ke stolu s imaginárními přáteli, či nepřáteli a střílet. Co se týká skutečného života, mohu vám jen přát, aby se vám to nikdy nepřihodilo, ale to do této knihy nepatří. Co se týká praktické střelby jako sportu, tak vám teď poskytnu několik rad o způsobu střelby od stolu a ze židle.

Prvním, ale velikým pomocníkem se pro vás může stát můj návod, jak zvedat zbraň ze stolu, kde je položena. Zbraň položte její slabou stranou na stůl tak, aby směřovala ústím k terčům a nebo v bezpečném směru. Pokud máte tu možnost, dbejte na to, aby zbraň byla natočena pro přirozené uchopení, to znamená, aby byla ve stejném směru, v jakém je osa ruky, která zbraň zvedne.

Nyní musíte rozlišit dva druhy zbraní. Jsou zbraně, které pokud leží na boku, mají pod sebou mezeru, do které je možno zasunout palec. Je to způsobeno tím, že zbraň má výstupek na straně, o který se opře. U tohoto druhu toho můžete využít. Palec zasunete do této mezery a zbraň uchopíte, jako když ji normálně taháte z pouzdra.

U druhého druhu však nastává problém, neboť leží celou plochou na stole. Tady musíte použít vašeho palce a prstů, kromě ukazováku. Palec se opře o hřbet zbraně, prsty jí shora uchopí pod lučíkem a takto se zbraň zvedne ze stolu. Pak se zbraň musí přetočit v dlani tak, aby se dosáhlo správného držení.

Dalším způsobem, jak zvednout položenou zbraň ze stolu a eliminovat přitom chybu při uchopení zbraně, je její přizvednutí slabou rukou. Prsty slabé ruky vjedou pod zbraň a zvednou ji nad stůl tak, že dno zásobníku nebo rukojeti se stále opírá o stůl, ale závěr je již nad stolem. Pak již můžete zbraň normálně pohodlně a jistě uchopil. Slabá ruka se poté pouze přesmykne a dokončí celé uchopení zbraně.

Další otázkou může být zda si stoupnout, nebo zda střílet vsedě. Střílet vstoje vám dává větší možnost pohybu, větší agresivitu a často i přesnost střelby. Proto pokud budete moci, střílejte vstoje. Je důležité sladit vstávání s tažením či zvednutím zbraně a se zamířením. Zbraň vytahujte ihned po startovním signálu. Zároveň s tím vstávejte. Nemusíte ještě stát ve správném postoji, ale zbraň již můžete mít zamířenou a první rány na blízký a velký terč vystřelit z ještě neúplně zaujatého postoje. Tím ušetříte spoustu času.

Střelba za překážkou

Na mnoha stanovištích se setkáte s překážkou. Budete nuceni střílet zprava, zleva, skrze okno, skrze dveře, nebo přes různé překážky jako jsou zamřížovaná okna, sítě atd. U všech těchto překážek platí, že nijak nesmějí omezit vaši výkonnost. Je třeba dodržovat několik zásad. U střelby zpoza barikády je většinou vymezen prostor pro vaše nohy, který nesmíte při střelbě opustit a jste proto nuceni se vyklánět. Dané omezení vás nutí využívat barikádu jako kryt před pomyslným protivníkem. Při tomto způsobu střelby opět v závislosti na vzdálenosti, rozmístění terčů a obtížnosti střelby si můžete vybrat z několika způsobů střelby.

Pokud jsou terče jen nepatrně, či jen velmi málo schované za barikádou a to po obou jejích stranách, buďte vzdáleni od barikády na vzdálenost natažené ruky se zbraní tak, abyste se barikády nedotýkali. To vám umožní plynulý přechod beze ztráty času z jedné strany barikády na druhou, bez nutnosti stahování zbraně k hrudi a umožní vám to okamžitou střelbu, jakmile vidíte terč. Pokud byste byli příliš blízko, museli byste zbraň stáhnout zpět a při spatření dalšího terče ji opět vystrčit na terč, což již je časová ztráta.

Čím blíže jste k barikádě, tím více vás to nutí dotýkat se jí nebo se o ní dokonce opírat. Pokud opravdu nemusíte, nedělejte to. Podstatně vás to omezí v rychlosti střelby, v pohybu mezi jednotlivými terči. Pokud byste se ještě navíc dotýkali barikády zbraní nebo její částí, případně rukou, která zbraň drží, budete omezeni stejně, možná i více. Je zde i nebezpečí nechtěné závady způsobené přílišným tlakem rukou na zbraň, dotykem zbraně o barikádu i poškození zbraně, nebo zranění ruky ve zpětném rázu.

Pokud budou terče více schované za barikádou, budete se muset tím více vyklánět za barikádu a tady již musíte jít blíže k barikádě. Jestliže terče budou velice blízko k barikádě, takže úhel střelby se bude blížit k barikádě, budete možná i nuceni přejít ke střelbě jednoruč (z pravé strany pravou rukou a opačně) a druhou rukou se budete barikády držet, protože to bude nutné k zachování rovnováhy. V těchto případech plně využívejte barikády jako opory těla. Pokud to však není nutné, střílejte, jako by tam barikáda nebyla.

Postoj za barikádou je dán vaší vzdáleností od barikády. Pokud budete střílet dostatečně vzdáleni od barikády, bude váš postoj stejný jako je normálně, pokud však budete bezprostředně u barikády a budete se jí i držet, možná budete dokonce i stát jen na jedné noze.

Střelba ze slabé strany barikády je dána obtížností střelby, ale také tím, zda budete po dostřílení barikády pokračovat v pohybu, nebo zda tady pro vás stanoviště končí. Musíte sami rozhodnout na místě, zda je lepší střílet silnou rukou či slabou. Je zde také možnost střílet silnou rukou a přitom do velkého úhlu. Nebudete se dotýkat barikády ramenem, ale horní část těla v ostrém úhlu ohnete ve směru vně od barikády a obě ruce i se zbraní dáte přes její okraj, jako byste stříleli přes hořejšek barikády. Horní část vašeho těla bude potom skoro rovnoběžně se zemí, kolmo na kraj barikády, spojnice rukou bude kolmo k zemi. Toto se dá velice úspěšně použít pro obě strany barikády bez rozdílu. Jediný problém je zde, že zbraň nebude svisle jak je obvyklé, ale bude rovnoběžně se zemí a budete tak mít nezvyklý obraz mířidel.

Střelba okny, různými otvory a dírami má stejné zákonitosti . Nestrkejte zbraň, pokud nemusíte, do okna či otvoru, stojí vás to čas a to dvojnásobně. Jednou, když jdete do okna, a podruhé, když z něj odcházíte. Pokud budete střílet se zbraní mimo okno a pouze střely z vaší zbraně projdou oknem, ušetřili jste čas. Nenechejte se zmást výhodou jednoho metru, není to výhoda, pouze se tak jeví. Jen v případech, kdy do okna či otvoru musíte, to udělejte a potom dbejte opět na to, aby se vaše zbraň ani ruce nedotýkaly okrajů. U velmi malých oken nebo otvorů si dávejte pozor, aby vaše zbraň ve zpětném rázu nenarážela o horní okraj. Opět opakuji, může to způsobit nepříjemnou závadu, poškození zbraně, či dokonce vaše zranění.

U všech terčů, které jsou za jakoukoliv zástěnou či krytem a nejsou vidět platí, že je nutné mít v paměti jejich umístění, představovat si je za zástěnou a mířit na ně již při příchodu k zástěně, ač ještě nejsou vidět.

Pohyb se zbraní

Všude, kde musíte udělat více než jeden krok, dochází ke spojení střelby a pohybu. Pohyb se zbraní není jen střelba za chůze, za běhu. Někdy je efektivnější zastavit se a vystřelit, než střílet za pohybu. Vše je dáno obtížností střelby, dovednostmi střelce a scénářem stanoviště. Nejprve si uvědomte, co musíte udělat k tomu, abyste vykonali jeden krok. Mozek musí dát signál tělu - svalům, že je potřeba se rozejít, svaly musí zareagovat, vyvinout sílu potřebnou pro tuto akci, přenést tuto sílu do pohybu nohou. Nohy se musí nejprve odrazit a pak teprve vykonáte první krok.

U pohybu v praktické střelbě je nejdůležitější sladit pohyb se střelbou.

Uvědomte si, kolik času stojí všechny tyto akce, a časem, tím je třeba šetřit všude, kde to jen jde. Proto musíte dosáhnout sladění střelby s pohybem samotným. Podívejte se někdy na průměrného střelce, jak vystřelí a pak dělá krok. Nahrajte si ho na kameru a pak se jej zeptejte, jak dlouho mu v mysli trvalo, než se rozešel. Řekne vám, že okamžitě. A pak, pokud mu ukážete váš záznam, se bude divit, proč tam tak dlouho stál.

Pro to, abyste však mohli sladit vaší střelbu s pohybem, nutně potřebujete zvládnout veškeré dovednosti, o kterých jsem již mluvil v základech střelby. Musíte totiž bezpodmínečně vědět, že jste zasáhli terč a to ještě dříve, než k němu možná střela doletí. To znamená bezchybné čtení obrazu mířidel, správné spouštění a ostatní základy. Pokud to víte, dáte tělu pokyn, aby udělalo první krok a obrazně řečeno, začnete jít, ještě než vystřelíte poslední výstřel. Důležité je, aby výstřel vyšel ještě těsně před tím, než skutečně tělo udělá první pohyb. Je to však opravdu velice náročné.

Viděl jsem na mistrovství světa, jak jeden z nejlepších amerických střelců zanedbal na stanovišti, kde bylo nutno před prvním pohybem sestřelit kovový terč na vzdálenost asi 25m, základy, o kterých jsem mluvil, terč minul a musel se vracet zpět na původní pozici. Stálo jej to okolo 3 sec časové ztráty na stanovišti, které dohromady obnášelo okolo 15 sec.

To samé platí o zastavování a následné střelbě. Pokud začnete mířit příliš brzy, zbraň se po zastavení těla zhoupne, pohne se a vy minete terč. Pokud zamíříte až po zastavení těla, ztratíte zbytečně čas. Obě činnosti - pohyb a střelbu musíte dokonale sladit.

Sladění pohybů je důležité nejen pro střelbu, ale také pro stabilitu postoje. Pokud nezačnete včas váš pohyb brzdit a zastavovat, na místě, odkud budete chtít střílet, bude tělo ještě v pohybu a budete mít proto nestabilní postoj. Je nutno opravdu dokonale sladit co nejrychlejší přesun se zastavením nebo rozeběhnutím a střelbou.

Pokud se přemisťujete beze střelby mezi dvěma pozicemi, stáhněte zbraň k tělu, poběžíte rychleji. Dělejte dlouhé kroky a soustřeďte se jen na běh. Dva až tři kroky před doběhnutím k další pozici již začněte vystrkovat zbraň na terč tak, aby ve chvíli, kdy bude tělo stát, jste zbraň již měli zamířenou.

Samotný pohyb spojený se střelbou je již velice náročná dovednost a dokonale ji zvládnout je nesmírně obtížné. Je nutno začít od chůze a postupně po zvládnutí menší rychlosti přecházet k rychlostem vyšším. Je nutné udržovat zbraň ve stále stejné výšce. Pohyb těla by měl být jakoby plíživý, těžiště je nutné snížit a dělat malé, drobné krůčky. Takto je možné střílet po celou dobu pohybu. Je nutno si uvědomit, že po dopadu nohy na zem a odpoutávání druhé nohy od země dochází k otřesům těla a tím i k otřesům zbraně, což ovlivní negativně přesnost střelby.

Často stanoviště vyžaduje střelbu z různých otvorů, vzdálených od sebe jeden nebo dva kroky a potom přichází v úvahu boční pohyb nohou a těla se zamířenou zbraní. Zde je nutné dbát na stejné zásady jako při zastavování a rozbíhání a záleží na obtížnosti střelby, zda a na jak dlouho se budete muset zastavit pro střelbu z toho, či onoho místa.

Psychologie

Psychologie je ve střelbě nedoceňovaná a přitom je neustále přítomna. Měli by jste pochopit a naučit se, jak přizpůsobit střelbu Vašim schopnostem a možnostem, měli by jste se naučit jak se učit (krkolomný slovní obrat, že), měli by jste se naučit soustředit se na každou ránu, jako by byla tou nejdůležitější, a ona opravdu je nejdůležitější! Měli by jste se naučit a to nejen ve střelbě promlouvat sami k sobě pozitivním způsobem, měli by jste pochopit co znamená slovo přítomnost (ono vlastně samo o sobě lže, neboť když se řekne „TEĎ“ už je to minulost. Měli by jste se naučit zdravě riskovat, nebýt jak se říká pouze při zdi, ale také se nehnat nikam hlava nehlava. (to nemá nic společného s Tomášem).

Psychické stupně ve střelbě

Jsou tři stupně psychického stavu střelce při střelbě. Tato psychická stránka však je součástí celého vývoje osobnosti střelce, protože není možné bez potřebných základů přejít k vyššímu stupni. Jako každý psychický stav, i tyto stupně činnosti při střelbě jsou úzce spjaté s podvědomím, s podmíněnými reflexy, které nejprve musí vzniknout, s okolním prostředím a konečně i s psychologickým typem osobnosti střelce.

1. První stupeň

Ve kterém jsme vlastně všichni střelbu začínali, je stupněm uvědomování si a osvojování. Je naprosto nutné jím projít při každé změně základní techniky, při novém způsobu střelby. Spočívá nejprve v postupném uvědomování si toho, co budete vykonávat, v pochopení základů a principů nového způsobu a v postupném osvojení si této novinky. Jeho důležitost spočívá v tom, že vytváří podmíněný reflex, který se pak využívá na dalších stupních. Nejprve si musíte určit, co vlastně chcete dosáhnout, jaký cíl sledujete. Pak si musíte určit cestu, nebo způsob, kterým se budete ubírat. A pak začne proces postupného přebírání nového způsobu, nové techniky. Po celou dobu si musíte uvědomovat velice přesně a detailně, čeho se snažíte dosáhnout. Učit se a zkoušet musíte pomalu, pečlivě, vše analyzovat, ověřovat, experimentovat tak, abyste byli jednoznačně přesvědčeni o správnosti nového způsobu. Pak vám postupně přejde do krve, stane se vaší součástí a tehdy jste právě došli na vrchol stupně jedna. Tento stupeň je nutný i při závodech, musíte novou techniku nechat projít zkouškou, jako je závod, ať už je to závod malý či velký. Ale pozor, nikdy byste neměli dělat změny před velkým závodem. O tom ale později.

2. Druhý stupeň

Již máte všechny techniky potřebné k vykonávání ve svém podvědomí, staly se vaší součástí. Ve druhém stupni jste soustředěni na myšlenkové postupy, rozhodnutí děláte přímo a po přesné kalkulaci. Vaše mysl je upřena na strategická rozhodnutí. Přímo během stanoviště váš mozek pracuje, zvažuje, vyhodnocuje a pak vydává rozhodnutí. Tento stupeň je charakteristický svým soustředěním, koncentrací. Na tomto stupni střelec přímo upírá svou pozornost na to, co dělá. Nic se neděje uvolněně, nic se neděje samo. Tento stupeň z vašeho vnitřního pohledu znamená naprosté odpoutání od okolí, vaše periferní vidění se zúží do úzkého pole, přestanete slyšet okolí, pokud na vás někdo bude mluvit, neuslyšíte jej a nebo jen jakoby z veliké dálky. Je to úplná koncentrace a využívá se jí, nebo přichází ve chvílích naprostého soustředění jako je rozstřel, terčová střelba či jiná činnost, která vyžaduje upřenou pozornost.

3. Třetí stupeň

Je stupeň charakterizovaný uvolněním mysli. Všechna rozhodnutí, dokonce i pozorování, přicházejí jakoby od někoho, kdo je nad celou věcí, nad vámi. Vaše mysl se uvolněně vznáší nad celým problémem a podle toho, jak problémy přicházejí, tak je bezprostředně, ale přitom jen jako nevědomky, řešíte. Je to stupeň, který by měl být vaším cílem. Je však velice těžké jej přivolat, musíte se nejprve na něco soustředit a teprve toto vám pomůže k dosažení žádaného stupně. Lze ho však dosáhnout pouze za té podmínky, že skutečně všechny dovednosti se staly vaším podmíněným reflexem. Musíte mít dostatek zkušeností, znalostí problému, to však vše platí i o stupni 2. Stupeň 3 je vlastně jakýmsi vyšším pokračováním stupně 2. Nemůžete vykonávat stupeň 3 a přitom se vědomě zabývat nějakým problémem. Proto pokud nejste schopni nikdy přestat myslet na to, co vykonáváte, je pro vás stupeň 3 uzavřen.

Způsoby střelby

Zjistil jsem, že je dána jasná závislost mezi obtížností střelby a jejím způsobem. Tento způsob střelby se může měnit během stanoviště a dokonce i mezi dvěma terči a to dokonce velmi radikálně. Existuje mnoho častých polemik a debat řešících, na co zaostřit pohled, zda na mušku, na terč, zda je možné střílet bez zamíření atd.

Právě tím se totiž jednotlivé způsoby střelby liší a tyto způsoby střelby jsou závislé právě na obtížnosti střelby, to jest na velikosti terčů, jejich vzdálenosti, poloze střelby, světelných podmínkách atd. Bude se vám možná zdát, že některé způsoby střelby se vůbec neliší a nebo jsou si velice podobné, ale přitom je nelze zaměnit. Pokud to uděláte, dáváte přednost náhodnému zásahu před jistotou, případně zbytečně ztrácíte čas.

Čtyři způsoby střelby:

1. Extrémně velká rychlost střelby, používá se na extremně malé vzdálenosti na jeden jediný terč.

Pozornost není přímo zaostřena ani na terč, ani na mířidla. Vše vidíte jakoby periferním pohledem. Dá se říci, že střílíte citem. Základem pro tento způsob střelby je vynikající cit pro tělesné poměry, dokonalé zvládnutí přesného nastavení těla do stále stejné střelecké polohy, dokonalé zvládnutí zamíření zbraně do stále stejného bodu. Terč, jeho místo je ve vaší paměti, vidíte ho, i kdybyste zavřeli oči. Vlastně, je to střelba skoro poslepu. Celá vaše bytost je soustředěna na bleskové reakce a pohyby, na jejich zvládnutí v tak vysokých rychlostech, které se v tomto způsobu střelby dosahují. Okamžik výstřelu neurčují vaše oči, ale vaše tělo, cit pro chvíli, kdy zbraň míří na terč. Tento způsob střelby se dá používat jen velice omezeně, ale přináší veliké výhody.

2. Více terčů na velmi malou vzdálenost při velmi vysoké rychlosti střelby.

Pozornost zde není přímo zaměřena ani na terč, ani na mířidla, ale přitom nesmí chybět. Oči jsou zde dokonale spojeny s tělem a přímo řídí střelbu, bez mezistupně vědomí, který je obvykle při střelbě přítomen. Vaše pozornost je někde mezi terčem a mířidly, spíše se dá říci, že se díváte skrze mířidla na terč. Tento způsob se nedá přivolat, nedá se nařídit. Musíte do něj přijít, vstoupit do něj přes střelbu. Budete-li dostatečně dlouho střílet a dostanete-li se na úroveň, která je individuálně pro vás nezbytně nutná k dosažení tohoto stavu, najednou se vám při střelbě přihodí nejprve poprvé zvláštní pocit, že vidíte letět střely vzduchem a dopadat na terč, a najednou s úžasem zjistíte, a to bez toho, že byste to přímo chtěli, že střely opravdu dopadají přímo na místo, na které se díváte. Když přejdete na další místo, zjistíte, že tím i řídíte zbraň a zásah bude opět tam, kam se díváte. Možná, že si při prvním zážitku z tohoto způsobu střelby řeknete, že to byla náhoda a že jste vlastně udělali chybu, protože jste se měli soustředit na mušku. Ale přihodí-li se vám to několikrát, poznáte, že to je právě to, co vám pomůže k lepšímu výkonu. Cesta k najití tohoto způsobu je právě ve sledování mušky, která vás, pokud se na ni opravdu důkladně soustředíte, jakoby zhypnotizuje, vy ji přestanete sledovat přímo, zachováte ji však v periferním vidění a najednou zažijete to, o čem jsem již mluvil.

3. Třetí způsob střelby

Nejstandardnější způsob pro celou praktickou střelbu. Jedná se o klasické sledování mušky tak, jak jsem o tom již hodně mluvil.

Očima sledujete mušku, střídáte zaostření mezi muškou a terči, část vaší mysli kontroluje i správné spouštění, spolu s ostatními okolnostmi, ale hlavní část pozornosti je opravdu na mušce. Opravdu je velice důležité vidět ji jasně, sledovat ji ve zpětném rázu a podle jejích pohybů řídit i pohyb zbraně. Terče vidíte rozmazaně, jen jako pozadí. Důležité je vidět mušku vylétnout ve zpětném rázu z mířidel a to právě z místa, které jste chtěli zasáhnout. Pak ani nemusíte vidět zásah na terči a víte, že tam bude.

4. Vysoká obtížnost střelby

Velice často na velké vzdálenosti, při které je přesnost daleko více důležitá než rychlost. Zde se velká část pozornosti přenáší na spouštění, držení zbraně, uvolněnost postoje a pohyb mířidel na terči. Dá se říci, že pozornost je zaostřena na vzájemný poměr všech těchto základů nutných pro přesný výstřel. Výstřel je dán nikoliv přímým pokynem mysli, ale vychází sám, právě tak, jak je normální a nezbytné v terčové střelbě. Obraz mířidel vám jasně musí ukázat místo zásahu.

Největší překážkou pro každého, kdo se chce něco naučit a není ve škole, je, že musí být zároveň učitelem i žákem. Musíte se umět sami rozhodnout, co se učit. Pak musíte najít nejlepší způsob, jak se to naučit. A nakonec musíte celý proces sami vyhodnotit a vyvodit další závěry.

Pokud se tedy vrátím k začátku, musíte nejprve najít, co se máte učit. Nejdůležitější je učit se správnou věc. Můžete se učit dobře, důkladně a pečlivě, ale pokud se budete učit špatnou věc, bude veškeré úsilí k ničemu. Proto proces zvažování, analýzy, vyhodnocování vašich výsledků, odhad dalšího postupu je na počátku tak důležitý. Nemůžete vidět novou techniku a říci si, to chci, tak budu střílet. Musíte si nejprve stanovit, co od ní očekáváte, zda bude vyhovovat vám osobně, protože ne všem vyhovují všechny techniky stejně. Pak si musíte určit dobu, po kterou se budete učit a po které vyhodnotíte, jak se nová technika osvědčila. Musíte dokonale poznat základy nové techniky, poznat veškerá proč a proto. Bez toho nebudete schopni najít její skutečný vrchol, individuální pro každého jinak.

Pak bude následovat samotný proces výuky. Musíte najít způsob, jak se co nejrychleji, ale přitom důkladně a dokonale naučit to, o čem jste se rozhodli, že se naučit chcete. Musíte postupovat krok za krokem, zvládat jednotlivá úskalí nové techniky postupně a důkladně si je osvojovat. Novou techniku si musíte rozkouskovat, rozdělit na více částí. Ty se učit postupně a pak je spojit dohromady. Po určité době, kterou jste si předem stanovili, musíte nový způsob vyzkoušet a zhodnotit, jak jeho osvojení postupuje.

Nemůžete totiž rovnou na jednom tréninku vyzkoušet, jak nová technika funguje, a zjistit, že je horší, než to co ovládáte teď. Je pochopitelné, že to co jste dělali roky, nemůže být okamžitě nahrazeno něčím novým s okamžitým výsledkem. Takovým postupem byste se nikdy nedostali k vyššímu stupni výkonnosti. Musíte přímo počítat s tím, že ze začátku budete dosahovat s novou technikou horších výsledků. Důležité je stanovit si čas, po který to budete akceptovat, ale po jeho uplynutí musí přijít zlepšení. Pokud se tak nestane, musíte si vše vyhodnotit a zjistit, proč se zlepšení nedostavilo. Je opravdu důležité zjistit, proč se nezlepšujete. Nemusí to totiž nutně být novou technikou, může to být její špatnou aplikací pro vaší osobu, která může potřebovat jen malou úpravu a bude vynikající. Stanovte si řadu malých cílů místo jednoho velkého.

Po dokončení celého procesu vaše práce nekončí, musíte si z celého procesu učení vzít ponaučení, stanovit další opatření do budoucna.

Vše, co se naučíte v tréninku musíte prodat v závodu. Musíte se naučit absolutní koncentraci - teď anebo nikdy. Každý má jako osobnost jiný psychologický profil. Někteří mají nejlepší výsledky v klidu, ve stavu soustředění a nesmí je v tom nic rušit. Jiní jsou nejlepší ve chvílích stressu. Každý musí poznat, co platí pro něj a uplatnit to ve chvíli, kdy to nejvíce potřebuje - na startu stanoviště.

Promlouvání sám k sobě

Všichni, ať chceme, či ne, během střelby i jakékoliv jiné činnosti mluvíme sami k sobě. Není to nic, co by bylo společné s ústy, mluví náš mozek. Říkáte si, teď musíš udělat to, teď zase ono. Musíš tohle nebo tady to. Sami sebe se ptáte:” Kolik jsem asi tak vystřelil ran?”

Používejte vždy pozitivní samomluvu. Mnoho z vás si říká, nesmíš minout terč, nesmíš strčit ruce tam a tam a podobně. To je negativní samomluva. Nepoužívejte jí. Používejte vždy jen pozitivní samomluvu. Musíte si říkat :”Zasáhni terč! Sleduj mušku!”. Vaše podvědomí totiž může v některých okamžicích, v rychlosti, ve stressu zcela pominout rozdíl mezi minout a neminout.

Je to jako s hrou na “nemyšlení”. Řeknu vám, na co nesmíte myslet. Nemyslete na Empire State Building, nemyslete na tu krásnou blondýnu, kterou jste včera potkali. Přiznejte se, jak dlouho vám to trvalo, než jste na to či ono přestali myslet? Nemyslete na citrón. Jak dlouho ještě budete mít jeho chuť v ústech ? To vše je velká překážka pro střelbu. Proto to otočte a mluvte pozitivně. Říkejte sami sobě, co chcete udělat a ne co nechcete. Říkejte sami sobě:” Dělej to správně, dělej to, či ono a dělej to tak a tak!

Druhým faktorem promlouvání sama k sobě je způsob dialogu mezi skutečností a vaším myšlením. Radši místo mluvení komunikujte pomocí obrázků. I počítače přecházejí na grafiku. Nedělejte průběžný slovní komentář k vlastní střelbě. Opravdu se najdou lidé, kteří během celého parkúru mluví sami k sobě. Říkají si, teď udělám krok, zamířím, vystřelím a tak dále. Pokud rozdělíte podvědomí na dva tábory, z nichž jeden bude vykonávat a druhý k tomu mluvit, je to na škodu. Pokud necháte podvědomí, aby celé vykonávalo, zvětšíte tím potenciál reakcí, vjemů, pocitů a tím se přiblížíte vlastní střelbě. K tomu, abyste udrželi pozornost mimo všech rušivých vjemů, zaměřte se na samotné základy střelby, zamíření, sledování mušky, namáčknutí spouště a spuštění. Nechejte střelbu, ať probíhá sama o sobě, bez vás, nechejte jí, ať se může udát, a pak se probuďte na konci stanoviště z transu, do kterého jste se dostali. Uvidíte sami rozdíl.

Přítomný čas

Naučte se střílet v přítomném čase. Pokud se budete zabývat ranou, kterou jste již vypálili, nebudete mít čas a vaše vědomí dostatek kapacity na zpracování všech údajů a povelů nutných k tomu, abyste to, co právě teď děláte, udělali na 100 % . Potřebujete napnout všechny smysly a veškerou kapacitu vašeho vědomí na to co právě teď děláte, ne na to, co jste již udělali nebo teprve dělat budete. Střílet v přítomnosti znamená nevracet se nikam, ale také nepředbíhat.

Střílet v přítomnosti znamená zabývat se jen tím, co se děje právě teď.

Již teď, když čtete toto písmena a myslíte na ně, znamená to, že jste již v minulosti, ať je jak chce blízko, a znamená to, že jste opustili přítomnost. Přítomnost znamená slyšet lidi kolem vás, ale nevnímat je, znamená vidět mířidla, jak právě vylétají ve zpětném rázu vzhůru. Znamená to vidět střelu v letu, jak dopadá na terč, cítit spálený střelný prach, náraz zpětného rázu zbraně do vaší ruky, cítit pohyb závěru vaší zbraně. Nesmíte začít myslet na něco z toho zvlášť. Znamená to nemyslet na nic konkrétního, jen monitorovat to co se právě děje. Pokud se budete zabývat muškou, jak jde vzhůru ve zpětném rázu, a pomyslíte si: ”Neviděl jsem mušku na terči.”, tak jste právě ztratili kontakt s přítomností. To, co právě vidíte, to je to, co se děje, to je přítomnost.

Risk a zisk

Velikost risku by měla odpovídat velikosti kýžené odměny. To znamená, že pokud musíte hodně riskovat pro málo, je to neadekvátní, a proto v tuto chvíli risk nepoužívejte. Pokud se vám však slibuje vidina velkého zisku s malým rizikem, musíte si stanovit, zda jde opravdu o dobře kalkulovaný risk s odpovídající odměnou....

 

...pokračování...