Jdi na obsah Jdi na menu
 


Karma (Buddhismus)

24. 1. 2012

"Narodit se je zločin, proto je na život vystaven trest smrti!"

Poslední čas (závěr roku 2011) si říkám, že samotný život je utrpení. Ráno vstávám a cítím zklamání, že ještě není konec. Přesto vstanu, poděkuji za to, že jsem se dožil nového dne a šlapu dál. Cítím volání o pomoc, hledám lék ale nenacházím. Rozmýšlím, motivuji se a přesto narážím na neuvěřitelné vnitřní prázdno a stezk. Občas bych to chtěl vzdát. Je to jednoduší ale nedokážu odejít od rozdělané věci. Od koho jsem ten dar tvrdohlavosti se bít o každý centimetr zavšivenýho život vlastně získal? Proč nemohu jako jiní prostě zůstat ležet na zemi, nechat se odpočítat a pak odnést? Stále to slyším v hlavě: Vstaň! Kdo jsi, že se tady takhle válíš? Víc neumíš, než jen fňukat? Tohle ještě kurva není konec! Tak zvedni ze země to svý posraný tělo a vstaň! Vstaň a bojuj...!

Od koho jsem toto vlastně získal? Od rodičů? Mohlo by... Prošli si svým a vydrželi. Chtělo to od nich velkou sílu. Nebo jsem to, na co nadávám, získal postupně získanými zkušenostmi z minulých životů, které mi vracejí mé vlastní podpásovky jiným? Nebo mě to snad připravuje na vyšší level v životě příštím? Přitom: Jak krásný by bylo zemřít a mít klid.

Rozmýšlím o smrti a těším se na její příchod, až mě zbaví starostí a naříkající duše si uleví... Kde jsi? Kdy přijdeš? Jaká budeš? Chceš mě? Jsi přítel, který dřív nebo později přijde. Jsem Tvůj...

"Být šťastný, že pozemské utrpení končí ale nehledat důvod ke smrti. Udělat vše, aby zemřel nepřítel..."

Článek o Karmě (Buddhismus) naleznete ZDE!