Jdi na obsah Jdi na menu
 


Deprese

30. 9. 2011

Vím, co je na následujících řádcích popsáno. Je to smutné ale zažil jsem to. Zklamání z ukončeného vztahu, kdy člověk díky zbytečné žárlivosti druhého přišel téměř o všechno.

Krize, která na mě tehdy dopadla se nedá slovy popsat a musím nechat, že nikdy dřív jsem na tom nebyl tak zle, jako po rozchodu s přítelkyní, která byla můj sen, mé splněné přání, můj život, mé všechno. S ní jsem ztratil i jejího (tehdy) dvouletého synka a báječného kluka, který mě hodně naučil. V neposlední řadě jsem "přišel" i o její senzační rodiče...

Udělal jsem všechno abych přežil i když jsem se do toho musel doslova a do písmene nutit. Legální zbraň, (ve chvíli, kdy mě napadla myšlenka na zabití) šla okamžitě kamarádovi do úschovy, dny nekonečného smutku a pláče, pochyby o sobě samém, smůla lepící se na paty, představa, že všechno skončilo a že nic už nebude stejné. Dnes (30.09.2011) je to třetí den co cítím, že se něco změnilo, že se něco stalo, jen nevím co. Možná jsem se usmířil sám se sebou a možná je to jen dočasná úleva před nástupem další zničující vlny bolesti...

 

Co je deprese?

Deprese se dá obecně definovat jako smutek, těžký, dlouhotrvající smutek velmi často bez zjevné příčiny. Je nejčastěji se vyskytující duševní poruchou na světě a odhaduje se, že jí trpí až 5% světové populace a asi desetina z postižených mívá sebevražedné sklony.
Deprese trvá v průměru 6 měsíců a u většiny lidí se vrací několikrát za život v tzv. cyklech. Cykly mohou být buď dlouhodobé, s několikaletým klidovým stavem či krátkodobé, kdy se deprese opakovaně vrací po relativně krátkém klidovém stavu.

 

Jaké jsou příznaky deprese?

Deprese je velmi podobná špatné náladě. Jenže špatná nálada trvá pouze několik dní a bývá často způsobena nějakou bezprostřední událostí, tzn., že má zjevnou příčinu. Pro depresi toto neplatí, u ní si nelze říci, že právě pouze tato událost depresi způsobila.

Pokud bychom si chtěli příznaky deprese definovat, tak sem patří:

 

a) smutek

b) plačtivost

c) ztráta zájmů

d) váhavost

e) ztráta sebeúcty

f) ztráta životního elánu

g) myšlenky na sebevraždu nebo na smrt

h) zvýšená únava

i) časté bezdůvodné sebeobviňování a sebekritika či naopak přehnaná sebelítost

j) nespavost

k) nechutenství

l) úbytek na váze, atd. Deprese je nejčastější duševní porucha na světě.

 

Proč deprese vzniká a kdo jí je ohrožen?

Deprese nevzniká z jednoznačných faktorů či jedné události. Vždy to bývá působení více vlivů na psychiku člověka. Existují však faktory, které riziko vzniku deprese zvyšují.

 

Těmito faktory jsou:

pohlaví – je prokázáno, že ženy trpí depresemi dvakrát častěji. Především v období hormonálních změn jako je těhotenství, porod, šestinedělí či menopauza.

 

Dědičnost – výskyt deprese v rodině a hlavně v přímém příbuzenstvu rapidně zvyšuje riziko propuknutí.

 

Alkohol a drogy – a celkově jakékoliv návykové látky zvyšují možnost vzniku deprese.

 

Výchova a zážitky v dětství – psychické a fyzické týrání, pohlavní zneužívání či ztráta jednoho nebo obou rodičů v dětství jsou závažné stresující faktory, které v dospělosti vedou až k rozvoji depresí.

 

Nemoci – nemocní lidé mají větší tendence upadat do depresí.

 

Životní události a stres – sem patří faktory jako je úmrtí blízkého člověka, finanční problémy, ztráta zaměstnání, odchod do důchodu, partnerské neshody, atd.

 

Roční období – je prokázáno, že se deprese vyskytují nejčastěji na podzim.

 

Vlastní ego – lidé s citlivější povahou jsou k depresím více náchylní.

 

Jak se deprese léčí?

Léčba deprese je dlouhodobou záležitostí. Nej­důležitějším krokem v cestě za úspěšným vyléčením, je si uvědomit, že má postižený problém, který se sám nevyřeší. Je třeba citlivý přístup a podpora při léčbě.
Při lehčích formách je pacient léčen ambulantně, kdy pravidelně dochází ke konzultacím a užívá antidepresiva.
Při těžších formách, kdy je riziko pokusů o sebevraždu či jiné sebepoškozování, je pacient hospitalizován na psychiatrickém oddělení.

 

 

(Článek „Příznaky deprese“ byl publikován 2. listopadu 2010 v rubrice „Psychologie.“ Autorem článku je Jana Mrkvíková.).