Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kata II.

25. 12. 2007

KATA A JEJÍ NÁCVIK

"KATA" jsou přesně kodifikované soubory útočných akcí, obranných akcí a změn postavení, prováděné stále v tomtéž rytmu a směrech s odpovídajícím dýcháním a bojovým výkřikem ve stanovených místech. Kata se stala a zůstává dodnes centrální tréninkovou metodou pro všechna "BUJUTSU" (bojová, válečná umění). Je to mimo cvičení jediný individuální způsob, v němž akce "BUJUTSU" lze nacvičovat bez zranění protivníka. Jako příklad lze uvést "KATA" v "KENDO", která se i dnes cvičí se skutečným mečem tak, jak byla převzata z "KENJUTSU", a dále jednotlivá "KATA" "IAIJUTSU" (rychlého tasení meče a sérií útoků), jež se rovněž provádějí se skutečným mečem a v nichž přítomnost protivníka by nebyla možná bez značného rizika.


Naprosto nezbytným požadavkem při nácviku "KATA" byla vždy vizualizace protivníků, jíž se má dosáhnout cestou "vidění" protivníků tak, že akce v "KATA" jsou téměř totožné se skutečnými pohyby v boji. Také psychický stav cvičence má být podobný jako v boji, což je na dobře zacvičených "KATA" vždy patrné. Při vytváření rozličných směrů z forem "BUJUTSU" došlo také k převzetí jednotlivých "KATA", a to zejména z výchovných důvodů a tradice, která je obzvláště v Japonsku silná. Přistupovala k tomu jistě i úcta k učitelům, často i zakladatelům směrů "BUJUTSU" a "BUDO", kteří jednotlivé "KATA" vytvořili. I v "JUDO" se dnes cvičí některá "KATA", vytvořená tvůrcem "JUDO" Jigoro Kanem. Na rozdíl od "KARATE" a některých jiných bojových umění se však zde "KATA" cvičí se soupeřem.


Termín "KATA" znamená v překladu forma. Forma pohybu v japonské kultuře je jedním ze základních elementů, jež bylo užíváno v době japonské okupace po roce 1611 obyvateli "OKINAWA" proti Japoncům, byla "KATA" výhradním tréninkovým prostředkem, neboť v této době si nedovedli ještě jeho adepti představit, že údery, které jsou natolik silné, že jimi lze zabít protivníka v brnění, lze nacvičovat jiným způsobem než v "KATA". Až o 300 let později byl vytvořen přístup, charakteristický zastavováním technik před dopadem končetiny na cíl, z něhož se vyvinulo cvičení ve dvojicích, jak je známe z "KARATE" dnes pod názvem "KUMITE". V dnešní době se také v mnohých "BUDO" cvičí "KATA" velmi usilovně v představě, že jsou jedním ze základních kamenů tréninku. "KATA" byla užívána v umění boje beze zbraně v Čině ještě před začátkem rozvoje japonských bojových umění. Za první karatistickou "KATA" lze snad považovat Bodhidharmův soubor cvičení, zvaný "Š´PA LUO-CHAN ŠOU" (osmnáct rukou Luo-chan).


"KATA" jsou sestavena tak, aby odpovídala početným bojovým situacím, a dovolují vyjádřit rychlost, sílu, techniku a konečně i krásu, která je vždy z dokonalé techniky pohybu zřejmá. Každá "KATA" má vlastní rytmus a je určena pro imaginární boj s 8-mi až 10-ti protivníky. "KATA" obsahuje prvky, které staří mistři "KARATE" pokládali za nejdůležitější ve výcviku. Provádějí se také jimi stanoveným rytmem. Každý pohyb či série pohybů má význam, který však, zvláště začátečníkům, zůstává často skryt. Některé akce jsou jen naznačený a některé dokonce jen myšleny. Proto kritika "KATA" není na místě a tvořit vlastní, lehce odlišné způsoby interpretace mohou zpravidla až pokročilé mistrovské stupně. Ve srovnání s "JIU-KUMITE", které rozvíjí smysl obrany v jediném směru, "KATA" nutí karatistu vést techniky při změnách směru. A s tím, jaké děláme pokroky, posouváme i hranici porozumění jednotlivým "KATA". "KATA" však prý není nikdy pochopena zcela, a to ani mistrovským stupněm. Každá "KATA" začíná obranou, připomínající, že "KARATE" nemá být užito ve skutečném boji jinak než k záchraně vlastního života a obsahuje jednu či dvě techniky, kde se provádí "KENSEI" (hlasitý výkřik - "KIAI"). "KATA" se vždy cvičí s pevnou vůlí přiblížit se základnímu stylu v provedení "KATA". Pokud někdo přistupuje ke studiu "KATA" v jiném duchu, riskuje někdy neporozumět ceně opravdového poselství minulých dob. Proto by v "KATA" neměly bát zaváděny novoty (to lze ve cvičení "KUMITE"). Při cvičení "KATA" se nikdy nesmíme cítit fyzicky ochablí, slabí a bez napětí mysli. Tento stav by každý protivník využil, jestliže si toto dobře uvědomíme, "KATA" se stává opravdovou. "KATA" musíme cvičit s pocitem dramatičnosti a s tím, že na důrazu akcí a bdělosti závisí náš život. Uvolnění z tohoto napětí mysli může nastat až několik sekund po poslední akci. "KATA" jako jediný celek se musí cvičit kompletní, ne odděleně, a to i za cenu některých drobných chyb v technice. Zřetelně mají vystoupit oba vrcholy, zpravidla doprovázené "KIAI". Zrak je vždy upřen do směru v úrovni očí. Oči nikdy nesmíme klopit, ani nelze sledovat něco jiného než protivníka. "KATA" jsou určena i k rozvoji tělesné stránky. Totéž, co provádíme doprava, provádíme pak také doleva kvůli harmonickému rozvoji. Kde je stanoveno "KIME", musí být úplné napětí svalstva - opět na tom "závisí" život karatisty. Při takovýchto isometrických kontrakcích máme zpočátku potíže s dýcháním, avšak s rostoucí dovedností se dýchání zautomatizuje tak, aby tvořilo součást techniky. Během "KATA" nesmíme přerušit dýchání.


HISTORIE A OBMĚNY "KATA"

Existuje několik desítek "KATA" (uvádí se až sedmdesát). Mezi nimi jsou však vždy někdy jen nepatrné rozdíly. Gichin Funakoschi přenesl z "OKINAWA" do Japonska "KATA" čínského původu. Téměř všechna "KATA", nyní praktikovaná, povstala z čínského zdroje, přestože některá byla vytvořena v Japonsku vynikajícími mistry z prvků tradičních "KATA" (např. "TEN-NO-KATA"). Funakoschi uvedl stará "KATA", příslušející ke dvěma základním stylům "SHORIN" a stylu "SHOREI".


STYL SHORIN

Škola stylu "SHORIN" vyžaduje "KATA" s dlouhými, rychlými a lehkými pohyby, účinnými v boji na větší vzdálenost (kupř. "HEIAN", "BASSAI", "KANKU", "IMPI").


STYL SHOREI

Škola "SHOREI" hlásá "KATA" s pomalými kontrahovanými pohyby, zaměřenými na rozvoj svalstva, prováděnými s hlasitým dýcháním. Jsou účinná hlavně v boji na krátkou vzdálenost. Ostatně všechny školy zahrnují "KATA", v nichž se oba základní styly doplňují (jako "HANGETSU", "ROHAI", "SAIPAI"). Více či méně význačné změny v tradičních "KATA" dal i sám mistr Funakoschi. Tím, že vyučoval většinou univerzitní karatisty, žádostivé rychlých výsledků, změnil způsob učení starých časů "jedna kata za tři roky" tak, že "KATA" zkrátil a zjednodušil, aby byla snadno osvojitelná. Tak dala stará "KATA" "KUSHANKU" a "BASSAI", obě složité a dlouhé, vzniknout sérii pěti "KATA", jimž dal Funakoschi jméno "PIN-AN" ("mír a klid"), neboť ten, kdo dokonale vykonává těchto pět kat, je schopen snadno zvládnout každou nepředvídanou situaci. Úpravy "KATA" (zejména detailů) proběhly během Funakoschiho života několikrát. Došlo i ke změně názvů směrem k méně čínskému znění. Tak byla "KATA" "PIN-AN" přejmenována na "HEIAN", "KUSHANKU" se změnilo na "KANKU", "NAIFANCHI" na "TEKKI" aj. Takto probíhal vývoj "SHOTOKAN KARATE". Jiné směry, např. "WADO-RYU", si podržely rovněž původní názvy i formy, přestože některé detaily se rovněž změnily. Např. ve směru "WADO" mistra Jiro Ohtsuka se dále cvičí "PIN-AN", "KUSHANKU", "WANSHU" aj. Důvodem některých změn bylo, že jen ústní podání formy "KATA" nemohlo všechny detaily dokonale předat. Někdy však byla důvodem změn jen snaha odlišit se od starých škol. V roce 1967 se rozhodli japonští trenéři "KARATE" provést unifikaci "KATA" v rámci každé školy, což vedlo k určitému urovnání. Přesto vedle "oficiálních" forem pro každou školu lze nalézt i lehce rozdílné formy podle jednotlivých expertů. Vede japonských "KATA" se provádí i cvičení čínských a okinawských "KATA". Korejské "TAEKWONDO" zahrnuje kolem dvaceti "KATA", směsice několika stylů. Na Okinawě se navíc cvičí i staré "KATA", kdy je karatista ozbrojen holí nebo dvěma "SAI". "KATA" jsou podstatou "KARATE" a jejich důvod k existenci je v boji proti sobě samotnému. Nácvik "KATA" však není postačující. Je třeba souběžně postupovat ve cvičení "KUMITE", aby nikdy nebyl ztracen kontakt se skutečností.


METODIKA NÁCVIKU "KATA"

Při nacvičování "KATA" je třeba si neustále uvědomovat "přítomnost" protivníka. Proto se při nacvičování nesmíme nikdy cítit slabí a bez napětí mysli. I když jsme ještě zpočátku nepochopili správný smysl "KATA", je třeba vidět imaginární protivníky, cítit jejich pohyb vpřed a útoky. V průběhu "KATA" se musíme cítit stále silnější a mít pocit, že jsme schopni blokovat ve všech směrech. Protože uvažujeme o cílech protivníků, musíme trup držet stále rovně a tělo v rovnováze. Kryty i útoky jsou prováděny tělem jako jedinou jednotkou. Zpočátku je třeba ovládat pořádek pohybů. Nevadí, je-li "KATA" v tomto období cvičena pomalu, neboť často i jediná akce, provedená relativně pomalu, je rychlejší než akce, kterou předchází náznak pohybu. Pokud je "KATA" delší, je možné ji v nácviku rozdělit do tří celků. Každý z nich nacvičíme v jedné tréninkové jednotce a pak spojíme. Nadále, po ovládnutí sledu pohybů, budeme "KATA" cvičit zásadně v celku, neboť není vhodné odtrhávat jednotlivé části, které k sobě logicky patří. Často se užívá i procvičování klíčových vazeb "KATA" v základních formách "KUMITE", což cvičencům pomůže pochopit význam a cíle částí "KATA". Jen s pochopením významu lze cvičit "KATA" kvalitně s plnou účastí osobnosti, tak, jako by cvičenci šlo skutečně o život. Každá "KATA" má charakteristický půdorys, daný přímkami, po nichž se cvičenec přemisťuje, tzv. "EMBU-SEN". "EMBU-SEN KATA TEKKI" tvoří přímka, jiná "KATA" mají "EMBU-SEN" v podobě písmene "T", "H", v podobě kříže apod. Výchozí místo je zároveň místem, kde "KATA" končí. Pokud se cvičenec na toto místo nevrátí, dopustil se chyb, a to buď v rozdílné délce kroků, nebo odchýlením se ze správného směru. Před několika desítkami let se postupovalo tempem "jedna kata za tři až pět let". Dokonce vynikající karatisté znali jen 3-5 "KATA", neboť se mělo za to, že povrchní porozumění mnoha "KATA" přináší jen malý účinek. G. Funakoschi se kupř. po deset let učil "TEKKI 3". Dnes je situace zcela jiná, určena v podstatě zkušebními požadavky na stupně technické vyspělosti, předepisujícími provádění jednotlivých "KATA" v časových termínech. I zde však znát pouze sekvenci technik v "KATA" znamená nezvládnutí "KATA". Při připravě k zahájení mají být pohyby pomalé ("YOI, REI"). Taktéž při ukončení "KATA". Jen tak vznikne žádoucí kontrast mezi klidnými a mírnými pohyby při zahájení a ukončení "KATA" vůči explozívním a energickým pohybům "KATA". V každém případě všechna "KATA" jsou dobrá tou měrou, jakou jsou cvičena upřímně a důkladně a v jaké karatista usiluje o přizpůsobení těla základní formě. Jakmile karatista z nějakého důvodu přijme určitý směr "KARATE", nesmí dále smlouvat a musí úzkostlivě respektovat i nejmenší detaily v "KATA", která tento směr nabízejí, protože to je významný původní "směr", "cesta" vedoucí k nejzazšímu cíli. Uznáváme tím, že ti, kteří je složili, byli výjimeční muži, hodní obdivu. Pro nás ztělesňují v některých rysech ideál, jehož se snažíme dosáhnout. Některé názvy "KATA" jsou označeny jménem mistra, který jim dal původ ("KUSHUNKU" - jméno čínského učitele), jiné označují historické období ("HEIAN" - období japonského feudalismu) nebo připomínají pozice ("TEKKI" - železný jezdec, "HANGETSU"- půlměsíc), pohyby zvířat ("WANSHU" - vlaštovka, "CHINTE" - jeřáb na útesu) či jiná témata ("KANKU" - pozdrav slunci, pohled na oblohu, "NI-SEI-SHI" - 24 kroků, "BASSAI" - proniknutí pevnosti, "JITTE" - 10 rukou, "ROHAI"- jasné zrcadlo).


Nyní si můžeme uvést názvy "KATA" směrů "SHOTOKAN" a "WADO-RJU". Pokud "KATA WADO-RJU" odpovídají "KATA" směru "SHOTOKAN", jsou uvedena v závorkách:


"TEN-NO-KATA, TAIKYOKU-NO-KATA, HEIAN (PIN-AN), TEKKI (NAIHANCHI), KANKU (KUSHUNKU), BASSAI (PASSAI), GANGAKU (CHINTO), ENPI (WANSHU), NIJUSHIHO (NO-SEISHAN), MEIKYO (ROHAI), JITTE, JION, CHINTE, SOCHIN, UNSU".


Celkem existuje pět "HEIAN", tři "TEKKI", dvě "KANKU" a dvě "BASSAI", "KANKU DAI" (velké "KANKU") a "KANKU SHO" (malé "KANKU"). Taktéž u "BASSAI".


"KATA" jsou vynikajícím tréninkovým prostředkem. Můžeme jimi cvičit rozvoj svalstva (některá "KATA" jsou k tomuto účelu přímo určena), můžeme jimi zvyšovat kondici tím, že "KATA" cvičíme v intervalovém tréninku, přičemž intenzitu zatížení regulujeme rychlostí cvičení. Přestože každá "KATA" má vlastní rytmus, neznamená to, že by se v tréninku nemohla cvičit rychleji, a to zejména ke zlepšení koordinačních schopností i pohybových dovedností vůbec. K tomuto Funakoschi uvádí, že "KATA TAIKYOKU SHODAN", obsahující dvacet čtyři pohybů, zacvičí začátečník přibližně za čtyřicet sekund, zatímco pokročilý cvičenec dokáže tento interval zkrátit na pět až šest sekund. Každá technika i v případě rychlého cvičení musí však obsahovat všechny náležitosti, tj. musí být vedena po správné dráze, mít relaxovaný průběh a "KIME". Je zřejmé, že pokročilý cvičenec díky lepší koordinaci dokáže každou techniku zacvičit správně značně rychleji než začátečník. Taktéž je schopen rychleji přijít k další technice bez snížení její účinnosti.


"KATA" lze cvičit rozličnými způsoby, podle sledovaných cílů:

  • pomalu, s velkou kontrakcí

  • s důrazem na dýchání

  • relaxovaně a přesně

  • s malými činkami či jinými zátěžemi v sevřených pěstích

  • se zavřenýma očima nebo v noci

  • rozdílnými rychlostmi atd. 


Takto můžeme cvičit řadu opakování "KATA", kupříkladu dvacetdenně. Zpočátku dochází u cvičenců k velké únavě, ale ve skutečném boji musí člověk pracovat i ve stavu únavy. Proto je třeba do cvičení dát veškerou energii. Jen tak lze překročit obvyklou úroveň cvičení "KATA" a prorazit do vyššího stádia.


Základní zásady při výcviku:

  1. Cvičit každou "KATA" přesně a často

  2. Porozumět významu každého pohybu

  3. Ovládnout technické hledisko "KATA" i svalovou relaxaci a kontrakci

  4. Zachovávat stálou rovnováhu

  5. Dýchat tak, aby to bylo v souladu s technikami, dech nezadržovat

  6. Soustavně sledovat zrakem cíl
     


Hirokazu Kanazawa uvádí deset elementů "KATA", z nichž jsme se o některých již zmínili takto:

  1. YOI-NO-KISIN: Duch připravenosti. Myšlenková a volní koncentrace vůči

    protivníkovi jako předpoklad provádění jednotlivých technik

    "KATA".

  2. INVO: Aktivní a pasívní. Stálé udržování myšlenky jak na obranu, tak na útok.

  3. ČIKARA-NO-KYOYAKU: Způsob užití síly. Pro každý pohyb a pozici je v

    "KATA" charakteristický určitý stupeň užité síly.

  4. WAZA-NOKANKYU: Rychlost pohybu. Každý pohyb v "KATA" má určitou

    rychlost.

  5. TAI-NO-ŠINŠUKU: Stupeň expanze či kontrakce těla. Je charakteristický v

    každém pohybu či pozici v "KATA".

  6. KOKYU: Dýchání. Znamená dechovou kontrolu v každém pohybu a poloze

    "KATA".

  7. TYAKUGAN: Cílové body. Body, které je třeba mít na mysli při cvičení.

  8. KIAI: Výkřik. Výkřik, který má demonstrovat na určitých místech "KATA"

    bojového ducha.

  9. KEITAI-NO-HODŽI: Správné polohy. Udržení správných poloh, a to v

    pohybech a i v postojích.

  10. ZANŠIN: Duch bdělosti. Tento psychický stav trvá od začátku až po

    dokončení "KATA". Potom teprve nastoupí uvolnění.


V každém případě nám však i obtíže při cvičení "KATA" pomohou nalézt pravdu o nás samých, poznat naše vlastní já.


Japonské směry "SHITO-RYU" a "GOJU-RJU" mají "KATA":

"PIN-AN", "SHIHO-CUKI", "SANCHIN", "TENŠO", "SAIPA" (či "SAIENČIN"), "SAIFA", "SANSERU", "KOSUKU", "KURURUNFA", "SUPARUNPEI", přičemž existuje pět "PIN-AN" a šest "SHIHO-CUKI".


Základní "KATA":

"TAIKYOKU" - ("SHODAN", "NIDAN", "SANDAN", "JODAN", "GODAN",

"RUKODAN", "TEN-NO-KATA")

"HEIAN" - ("SHODAN", "NIDAN", "SANDAN", "JODAN", "GODAN")


Pokročilá "KATA":

"TEKKI" - ("SHODAN", "NIDAN", "SANDAN")

"BASSAI" ("DAI", "SHO")

"KANKU" - ("DAI", SHO")


Vrcholná "KATA":

"HANGETSU", "GANKAKU", "JITTE", "JION", "CHINTE", "SOCHIN", "NIJUSHIHO", "UNSU"

 


Co která "KATA" ve stylu "SHOTOKAN" znamená?

"KATA HEIAN SHODAN" byla původně až druhá a jmenovala se tedy "PINAN NIDAN". Změnu pořadí a názvů všech "KATA" provedl Gichin Funakoschi, aby byli srozumitelnější pro Japonce. "HEIAN" znamená v japonštině mírumilovný nebo je to také název období v dějinách Japonska. Tyto "KATA" pocházejí z linie "SHORIN". Zpravidla je to první "KATA", kterou se učí začátečníci. Obsahuje základní kryty, údery a přemisťování do všech směrů.


"HEIAN NIDAN" byla tedy původně první, tedy "PINAN SHODAN". Všechny "KATA PINAN" vytvořil mistr Yasutsune Itosu, učitel G. Funakoschiho, když se "KARATE" zavádělo na okinawských školách jako tělocvik. "PINAN KATA" jsou složeny ze základních principů "KATA BASSAI (PASSAI)" a "KANKU (KUSHANKU)".


V "KATA HEIAN SANDAN" jsou kromě budování síly pomocí rychlých pohybů těla jako v předcházejících dvou použity i pomalé techniky.


"HEIAN YONDAN" - Kombinace předcházejících principů získání síly a přidání některých dalších technik.


"HEIAN GODAN" - Přidání obloukových úderů a výskoku. Shrnutí všech základních principů linie "SHORIN-RYU".


"TEKKI SHODAN" - Původní název byl "NAIFANCHI" a pocházejí z linie "SHOREI". "TEKKI" v japonštině znamená železný kůň. Celá "KATA" se provádí na přímce a v postoji "KIBA DACHI". Každý karatista, který se chce správně naučit postoj "KIBA DACHI" by měl procvičovat "KATA TEKKI", zároveň lze z těchto "KATA" pochopit jeden z principů dynamiky těla a to vibrace.


"TEKKI NIDAN" - Další náročnější pohyby a opět jako v "TEKKI SHODAN" je celá "KATA" prováděna v "KIBA DACHI".


"TEKKI SANDAN" - Poslední z "KATA" řady "TEKKI". Více pohybů, které využívají práci svalů čili kontrakce a expanze oproti předcházejícím, které využívaly v převážné míře dynamiku těla, nejvíce vibrace.


"BASSAI DAI" - Staré jméno bylo "PASSAI-DAI". "BASSAI" znamená vniknutí do pevnosti. "DAI" zase velká z páru. Tato "KATA" je pokládána za jeden z pilířů "KARATE" známého jako linie "SHORIN-RYU". Obsahuje velké množství rychlých technik, které využívají rotace boků jako principu získání síly v technikách.


"ENPI" - Staré jméno "KATA" je "WAN-SHU". Také tato "KATA" je z linie "SHORIN-RYU". V překladu znamená letící vlaštovka. Pohyby v "KATA" jsou velice rychlé a zdůrazňují maximální rychlost práce boků v technikách. Je určena pro lidi s rychlými pohyby a reakcemi, zároveň je vhodná k zlepšení pohybů u cvičenců, kteří mají pomalé a těžkopádné pohyby.


"KANKU-DAI" - "KATA KUSHANKU" byla podle historiků převezena na Okinawu přímo z Číny. Později byla značně pozměněna a byly vytvořeny různé verze. V linii "SHORIN" se od mistra Azata a Itosu dostala až k mistru Funakoschimu a ten ji přejmenoval na "KANKU". Což v překladu znamená pohled na nebe. "KANKU-DAI" je první z páru a obsahuje velké množství rozmanitých technik. Podle mistra Itosu "KATA PASSAI" a "KANKU" obsahují všechny principy "KARATE", které vyučoval.


"HANGETSU" - Původní název, pod kterým se cvičí ve školách linie "SHOREI", je "SEI-SHA". Mistr Funakoschi ji zařadil do systému, aby karatisté pochopili základní principy této linie. Jméno "HANGETSU" znamená půlměsíc. Zatímco v linii "SHORIN" převládají postoje s venkovním napětí tak v linii "SHOREI" jsou to postoje s vnitřním napětím, které jsou v této "KATA" zastoupeny postoji "HANGETSU-DACHI" a "NEKO-ASHI-DACHI".


"JITTE" - Tato "KATA" je opět z linie "SHORIN-RYU". Název "KATA" znamená deset rukou. "KATA" je zaměřena na obranu a použití síly. Je určena pro lidi s větší muskulaturou a pomalejšími pohyby, zároveň je vhodná pro zlepšení využití síly těla u karatistů s dynamickými pohyby a menší svalovou hmotou.


"JION" - Je původní název "KATA" z linie "SHORIN-RYU. Název se shoduje se jménem jednoho chrámu v Japonsku. "KATA" zdůrazňuje rychlé a přímé techniky protiútoku.


"NI-JYU-SHI-HO" - "KATA" pochází také z linie "SHORIN" a její starý název je "NI-SEI-SHI". V překladu znamená dvacet čtyři kroků. Obsahuje postoje s vnějším i vnitřním napětím, také obsahuje větší počet pomalých technik.


"CHIN-TE" - Japonský název znamená zvědavé ruce. Tato "KATA" pochází z linie "SHORIN-RYU".


"SO-CHIN" - Název je stejný jako jméno postoje, v kterém se cvičí skoro celá "KATA". Pochází z linie "SHOREI" a její název se shoduje se starým. Traduje se, že postoj "SOCHIN-DACHI" vznikl z "KIBA-DACHI" změnou směru jedné nohy. "KATA" je vhodná pro karatisty s větší svalovou sílou. Je výborná pro porozumění práce těla v postoji "SOCHIN".


"MEI-KYO" - "KATA MEIKYO" pochází z linie "SHORIN" a její název lze přeložit jako jasné zrcadlo. Existuje několik modifikací s různými kryty podle učitele, který ji vyučuje.


"UNSU" - Pochází z linie "SHORIN" a její staré jméno je "UN-SHU". V překladu znamená ruce v oblacích. Je to velice rychlá "KATA", obsahuje velké množství různých technik prováděných při otáčení těla až o 360 ° C. Je vhodná pro karatisty s velkou dynamikou pohybu.


"BASSAI-SHO" - Druhá "KATA" z páru i. "SHO" znamená menší z páru a pochází z linie "SHORIN". Je podobná "BASSAI-DAI", ale obsahuje více technik otevřenýma rukama.


"KANKU-SHO" - Druhá "KATA" z páru "KANKU". Také ona pochází z linie

"SHORIN-RYU". Je podobná "KANKU-DAI", ale obsahuje méně obloukových technik.


"JI-IN" - Druhá "KATA" do páru s "JION". Starý název se shoduje s novým a znamená název chrámu v Japonsku. Opět jako v "JION" jsou zdůrazněny rychlé a přímé techniky.


"WAN-KAN" - Pochází z linie "SHOREI", starý název je shodný s novým a znamená předloktí. Je to krátká "KATA", ale náročná protože se v ní často střídají různé postoje s rozdílným napětím.


"GO-JYU-SHI-HO-SHO" - Pochází z linie "SHORIN" a její starý název byl

"U-SEI-SHI". Nový název znamená padesát čtyři kroků.


"GO-JYU-SHI-HO-DAI" - Je velmi podobná druhé "KATA", ale obsahuje techniky s použitím techniky "NUKITE" a techniky na "CHUDAN". "KATA GOJYUSHIHO" jsou nejdelší a obsahují mnoho technik s použitím kontrakce a expanze svalů jako zdroje síly.


 

(z knihy "Karate - učební texty pro trenéry 2. a 3. třídy" do Pavla Krále a kolektivu...)