Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jen pro vás a jistě víte PROČ

20. 12. 2007

Pokaždé, když něco našeho končí vzpomenu si na úryvky, které jsem si přepsal a už ani nevím odkud. Ta slova nejsou má, škoda, ale nelze si je nechat pro sebe...

Jsou krajiny tak dojemné a čisté krásy, tak horečnatě opojné,že se do nich můžeme vracet po desáté, po sté, a pořád se jich nenabažíme.  Stále nás budou svádět, přitahovat, lákat. A my! Slabí a dočista bez vůle, znovu a znovu podlehneme jejich kouzlu...

Perfektně vyjádřený, a to tak dobře, že až srdce zabolí...

A večer, když se rozhoří slavnostní oheň, rozezvučí se kytary, přivřeme oči a volná místa na lavičkách kolem kruhu v duchu zaplníme těmi, se kterými jsme zde sedávali nejraději. Pohlédneme do ohně na náš žhavý uhlík a řekneme: "Je to dobrý, ještě hoří"!

 

Smutný. Napadají mě zážitky, které mě poutají: Rok 1995...To jsem vás poznal, nebo respektive poznal pár zvás a našel to, co jsem tak dlouho nevědomky hledal...Přestal jsem jezdit po folkových festivalech, svůj mobilní dům jsem vyměnil za chatku (já vím, já vím! Je to stan s podsadou!) a začal jezdit na delší čas na jedno místo, s vámi... :-)

...zbývalo ještě rozloučit se s několika kamarády, s několika známými místy. Navždy v nás zůstanou hluboko ukryté vzpomínky na vše, co jsme zde prožili. Když jsme se procházeli po důvěrně známých pěšinách a krásných zákoutích, usedli jsme naposledy na stráni nad krásným údolím, kam jsme tak často rádi chodili a odkud jsme onehdá viděli letět vzdušný balón. Byli jsme naměkko. Nebylo divu. Vždyť tahle krajina, to byl náš život...

 

Jsou místa, která nikdy nedokážeme vnitřně opustit. Jsou to místa, která nás stále oslovují. Hovoří s námi řečí dobrodružství a zážitků, která jsme tam společně prožili. Každý strom, každý kousek kamene, každé stéblo trávy i voda v potoce nám připomíná kamarády, se kterými jsme tam prožili mnoho nezapomenutelných chvil...

Takovým místem může být (a pro mě je) i "Studánka" nebo náš tábor na Sebuči... Ještě tu mám pár myšlenek, pár hezkých chvil a pár nejasných vzpomínek na náboj na památku, na pád malého letadla a truchlivý pohřeb (Libor určitě ví o kom to je). Odkud se ty vzpomínky vynořují? Opravdu nevím! Mám tu slaný moře...