Jdi na obsah Jdi na menu
 


O čertu a zlodějovi (19.)

27. 4. 2008

Jeden mnich dostal od sedláka krávu a vedl si ji domů.

Spatřil to čert a dal se za mnichem. Viděl to také zloděj a pustil se rovněž za ním.

Ti oba se potkali na rozcestí.

„Zkáza lidem, mistře!“ pozdravil zloděj čerta.

„I všemu dobrém!“ poděkoval čert.

Zloděj se zeptal: „Kam jdeš, mistře?“

„Po stopě. Větřím duši. A co ty?“

„Také po stopě. Větřím krávu.“

„Pojďme tedy spolu!“

Šli.

Za chvíli se zloděj zeptal: „Ale jak ukradneš mnichovi duši? Hlídá mu ji zbožnost.“

„Až mnich usne,“ odpověděl čert, „duše vystrčí hlavu, aby se poohlédla po dobytčeti, já na ni nalíčím oko lakomství a už ji budu mít. A jak ty dostaneš krávu?“

„Až mnich usne, nalíčím na krávu oko provazu, hodím jí jej na rohy a také ji budu mít.“

Tak dospěli k mnichovu příbytku. Právě přišel, dojnici uvázal do chléva, lehl si a hned usnul.

Když viděli, že spí, řekl zloděj: „Mistře, odvážu krávu a půjdu po svém.“

Šel do chléva a odvazoval krávu. Ale ta, že cítila buď čertovinu nebo zlodějnu, začala sebou trhat, vyhazovat, trkat a střečkovala tak, že byl strach, aby hlukem, který tropila, neprobudila mnicha.

„Dej pokoj!“ šeptal zlostně čert. „Chceš, abych přišel o duši? Počkej s tím dobytkem! Dojdu si nejdřív pro duši a pak si dělej s krávou, co chceš.“

„Proč já bych měl čekat?“ zlobil se zloděj. „Mnich je zdraví jako buk, tomu ani zub bez bolesti nevytrhneš, a to nemluvím o dobře zakořeněné duši, probudí se a začne křičet a já abych utíkal. Nejdříve musím mít krávu, a ty si pak poraď, jak rozumíš.“

Ale čert se s ním začal strkat.

„Já jsem čert a provádím tu své právo.“

„Já jsem zloděj a provozuji zde své řemeslo.“

„Ode mne máš svou bystrost, jsem tvůj pán a mistr.“

„To kdysi bývalo, ale teď to už dávno není. Nejsi nic!“

Hádali se, hádali a rozohnili se tak, že zloděj začal křičet: „Mnichu, měj se na pozoru, čert ti chce vzít duši!“

A čert: „Vstávej, mnichu, zloděj ti bere krávu!“

Mnich se probudil, chytil hůl, vyběhl ven a oba škůdci utekli.


Že se dva přeli o zlodějská práva,

zůstalo mnichovi duše i kráva.


(O čertu a zlodějovi. Z knihy „O mudrci Bidpajovi a jeho zvířátkách“. Ivan Olbracht. Státní nakladatelství dětské knihy. Praha. 1962).