Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kunka a Dordže (12.)

20. 1. 2008

V jedné tibetské vesničce žili dva sousedé Kunka a Dordže. Oba byli dobří prátelé. Jednou se Kunka vypravoval na dalekou cestu, která měla trvat mnoho měsíců. Protože neměl v domě nikoho, kdo by se mu postaral o jeho majetek, obrátil se na přítele Dordžeho, aby mu vzal k sobě džbán se zlatem.

Dordže této prosbě rád vyhověl a džbán se zlatem pečlivě střežil. Po čase byl však leskem tak zmámen, že si je přesypal do své truhlice a místo něj nasypal do džbánu písek.

Když se Kunka z daleké cesty vrátil, zamířil rovnou k Dordžemu a pravil:

"Drahý Dordže, přicházím si pro své zlato a moc ti děkuji, že ses mi o ně staral."

Dordže se však zatvářil velice zkormouceně a pravil:

"Příteli, běda! Sotva jsi odešel do světa, stal se z tvého zlata písek!" - a postavil před Kunku jeho džbán naplněný pískem.

Kunka si pomyslel: "Jak se to mohlo jen stát, že se zlato proměnilo v písek? Jistě mi je ten podvodník Dordže vyměnil!" - a aniž dal na sobě cokoli znát, jenom se udiveně zeptal:

"Skutečně? Jakou já to mám smůlu! Zase se ode mne štěstí odvrátilo!" - a vzal džbán s pískem a vrátil se domů. Cestou si však umiňoval: "Však tě, kamaráde, ten tvůj podvod přijde jednou draho!"

Za nějaký čas se chystal na cestu Dordže. A poněvadž ani jemu neměl kdo ohlídat jeho tři syny, obrátil se na Kunku s prosbou, zda by si chlapce nevzal k sobě. Kunka jeho žádosti rád vyhověl.

Jen co byl Dordže pryč, zašel Kunka na tržiště a koupil tam tři opičky. Přivedl si je domu a dal jim jména podle chlapců: Taši, Lozang a Dondub. Pak je denně cvičil - první v nalévání čaje, druhou v zametání podlahy, třetí v tancování. A protože opice, jak známo, je tvor učenlivý, netrvalo dlouho a každá si svoje řemeslo rychle osvojila.

Když konečně nadešel den Dordžeho návratu, ukryl Kunka jeho syny tak, aby je u něho nenašel. Když si pro ně Dordže přišel, přivátal jej Kunka s prázdnýma rukama a smutným výrazem ve tváři: "Drahý Dordže, stalo se veliké neštěstí! Sotva jsi odešel z domu, proměnili se tvoji synové jeden po druhém v opice!"

Dordže zděšením vykřikl: "Jakže? Moji synové - a opice? To se přece nemohlo stát!"

"Ale mohlo," odvětil na to Kunka, "a jestli mi nevěříš, zavolej si je a sám se přesvědčíš."

Dordže tedy zavolal Tašiho. Opice přiběhla a Kunka jí poručil, aby Dordžemu nalila šálek čaje. A skutečně! K nohám mu přihopsala opice, nalila z konvice do šálku horký čaj a podala jej Dordžemu.

Dordže však pořád ještě nevěřil a zvolal: "Lozangu!" A Kunka poručil opici, aby zametla podlahu.

Dordže, celý zděšený a zmatený, zavolal svého posledního syna: "Dondube!" Opici, která na zavolání přiběhla, poručil Kunka, aby ukázala, jak umí tancovat. A třetí opička se začala točit a poskakovat po místnosti.

Tu Dordže se slzami v očích pravil: "Milý Kunko, celý svět je vzhůru nohama! Už i z lidí se stávají opice..."

Na to Kunka pohotově odvětil: "A proč ne? Když i zlato se mění v písek..."

Jak to Dordže uslyšel, blesklo mu hlavou: "Tak je to tedy! Kunka mi teď oplácí můj dřívější podvod! - a zahanbeně se přiznal:

"Upřímně řečeno, tvé zlato se ve skutečnosti nikdy v písek neproměnilo."

A na to Kunka: "Upřímně řečeno, tvoji synové se také ve skutečnosti nikdy v opice neproměnili."

Druhý den přinesl Dordže Kunkovi jeho zlato a ten mu zase vrátil jeho tři syny. A opět byli dobrými přáteli jako dřív.


(Kunka a Dordže. Tibetská pohádka. Pohádkové lístečky. Josef Kolmaš, 1986).