Jdi na obsah Jdi na menu
 


Dávný příběh

5. 1. 2014

Povím vám jeden příběh, který se stal dávno, tak dávno,že už se na něj skoro zapomnělo, ale ten příběh stále žije a věčně se o něm vypráví tak, jak se tehdy stal...

Tam u zlatonosného moře se dívka a chlapec milují, avšak netuší, že jednou velké hoře je navždy rozpůlí. Ten chlapec měl krásné tmavé vlasy a ta dívka hezká očka jiskrná, copak jí může šeptat asi, ta jeho touha vzdálená?

Byl vlahý teplý den a v tom slyší slova znít: "Já mám rád Tebe, Tebe jen a navždy tě budu mít". Ta dívka se krásně usmála a její hezké oči pohladily ruce jeho, pak řekla dvě slůvka neznámá a větu: "Budeš navždy můj."

Takto tu sedali každý den a odcházeli za úsvitu hvězd.

Až jednou... Proč se mi najednou vedral do srdce podivný stesk? Já cítím, že už mě nemáš rád, že jinou dívku kdesi objímáš. Ty by jsi chtěl se mnou si jen hrát, tak proč mě tedy líbáš? Tu chlapec pustil její ruce a jeho oči se proměnily v hněv a z úst mu vyšlehl plamen tak prudce, že sotva popadal dech. Dívá se na ní tak nechápavě a slzy mu oči zdobí, nemůže si to srovnat v hlavě, proč jen se na něj dívka zlobí? Tak ona mu to celé vyprávěla a tu on pochopil, že tu už nemá stání, že ta dívka ho dávno nemilovala a byla jen pro usmání. Poslední polibek tiskne na její tvář, poslední sbohem a odchází. Mezi nimi zhasla lásky zář a ona jde plakat do mlází.

Odešel a už nikdy se k ní nevrátil, teď stále smutek v srdci nosí. Ten příběh je navždy odvrátil a oba plakat musí.

Tak skončila tedy ta jejich láska a každý na světě to ví, že pravá, pravá láska nikdy nerezaví.