Jdi na obsah Jdi na menu
 


V čem jezdit na kole, za jakého počasí a jak?

7. 2. 2011

Cyklistické kalhoty

Jsou důležité jednak kvůli antibakteriální vložce, která změkčuje posed, jednak kvůli své přilnavosti k tělu. Zahřívají svaly, jsou lehké a elastické, „aerodynamické“. Mají různou délku – nad kolena, pod kolena, až po kotníky (tzv. čapáky), do pasu anebo laclové. Existují i klasické krátké kalhoty (neobepínající) s vnitřní cyklistickou vložkou.

 

Cyklistické triko.

Má oproti běžnému bavlněnému výhodu neprofouknutí, pot se z něho lépe odpařuje. Velmi praktické jsou kapsy na zadní části. Účinná a příjemná je i kombinace spodního trika ze speciálního materiálu (např. Moira) a navrch obyčejné bavlněné triko.

 

Cyklistické boty.

Jsou odlišné pro silniční a terénní cyklistiku. Závodní tretry jsou pro chození nevhodné, boty na cykloturistiku mají být pevné jak pro jízdu, tak pohodlné v chůzi, hodí se i kotníčkové. Ať už jezdím s klipsnami či bez nich, je dobré mít pevnější sportovní boty než ty z tenké látky a měkkou gumou vespod.

 

Bunda.

Společně s dlouhými kalhotami zabraňuje především prochladnutí. Může být i velmi tenká (díky tomu ji lze složit do kapsy), ale nesmí profouknout. Bunda by měla chránit tělo od spodních ledvinových patrií až po bradu, i krk by měl být dobře utěsněn. Starý dobrý nápad dávat si zepředu pod triko noviny jako izolační vrstvu dodnes neztratil nic ze své účinnosti.

 

Pokrývka hlavy.

Hlavu před chladem chrání částečně helma, pod kterou si lze vzít šátek, k dispozici jsou i cyklistické čepice s malým štítkem (je ale potřeba potom počítat s větším rozměrem přilby).

 

Cyklistické  rukavice.

Hodí se i pro jízdu v létě. Na dlaních jsou změkčené, při delších jízdách ruce tolik nebolí. Neobyčejnou službu udělají rukavice v případě pádu.

 

Cyklistická helma.

Vybavení, které patří mezi ta samozřejmá a pro děti do 18-ti let i povinná! Stejně jako u kol tu platí, že ty dražší bývají lepší (ale nemusí to být pravidlem). Mají více otvorů a jsou lehčí a vzdušnější, systém uchycení na hlavě je dokonalejší a „nebolí“.  Při pádu bývá hlava nejohroženější částí těla.

 

Brýle.

Jsou dobrým pomocníkem za každého počasí. Nejvíce pomáhají v létě proti hmyzu. Lepší než běžné sluneční jsou speciální cyklistické, které mají zakulacený a přilnavější tvar, kdy vám neproudí vzduch přes brýle do očí. Drtivá většina brýlí se dnes vyrábí s UV-filtrem. Není ovšem dobré používat příliš tmavá skla, je přes ně v podvečerních hodinách hůř vidět. Nejlépe se využívají samozabarvovací skla, která se přizpůsobují viditelnosti.

 

Batoh.

 

Je otázkou, jak dlouho náš výlet bude trvat a jaké nároky pro vlastní komfort máme. Můžeme si vzít nejmenší velikost (obsah 10 litrů) až po krosnu. Počítejme ale s tím, že pokud jedeme na dvoudenní výlet, tak do malého batohu se nám nevejde náhradní oblečení, nebo věci na přespání a s krosnou se nám bude těžko šlapat už kvůli její velikosti. Nemluvě o tom, že vše co nám vykukuje nad záda a je možné se toho dotknout záklonem hlavy, nám bude srážet helmu do očí a v nejhorším případě nám nedovolí narovnat hlavu do pohodlné polohy a bez komplikací číst terén. Volíme tedy dle vlastního zdravého úsudku velikost batohu mezi 20 - 35 litry, který má uchycení pro odložení a uchycení helmy, vlastní pláštěnku, vlastní odolnost proti vodě včetně chráněných zipů, vak na vodu (ale není to zas tak důležité), vícero menších kapes a dva až tři velké prostory pro věci (z nichž v jednom je právě vak na vodu), popruhy pro stažení kolem pasu a prsou včetně odvětrávání zad. Většina cyklistických batohů se dnes už dělá s typickým zakulacením kostry, která kopíruje záda cyklisty sehnutého nad řidítky…

 

Počasí a povětrnostní podmínky.

Velkým nepřítelem je hlavně chlad. Při rychlejší jízdě nebo při protivětru proudící vzduch vytváří tzv. zdánlivou teplotu, která je nižší než skutečná. Například při jízdě rychlostí 20km/h a okolní teplotě 20°C může být cyklista vystaven až o 10 – 15°C nižší teplotě. Ti, kteří se vydávají do vyšších poloh, musí také počítat s tím, že každých 100 metrů nadmořské výšky klesá teplota o 0,7°C. I po dešti se vzduch ochladí. Proto je vždy lepší brát s sebou více oblečení, které lze při oteplení dát do batohu nebo uvázat okolo pasu, než kvůli chladu  cestu protrpět.

 Velkým pomocníkem při výběru oblečení na cyklo výlet je předpověď počasí. O tom jak bude, je nejlépe se nechat informovat večer před jízdou.

 

Léto.

Krásné a slunečné počasí nás svádí k jízdě v plavkách nebo tzv. do půl těla. Ani jedno nelze doporučit. Při polonahé jízdě hrozí spálení pokožky a na to, jak bývá kůže sedřena při pádu, ani neradno myslet. Proti teplu se lze bránit „protiútokem“, tedy rychlejší jízdou. Vítr pak tělo víc chladí, než když se ploužíme jen desetikilometrovou rychlostí. Vyplatí se stříkat na obličej, hlavu, nohy a předloktí chladnou vodu. Triko pro slunné dny vybírejte vždy to nejsvětlejší, tmavé ještě zesiluje teplo. Zastavujeme vždy ve stínu, neustálé doplňování tekutin je samozřejmostí. V létě pomůže i krátké koupání v rybníce, řece či jezeře, tělo se ochladí i očistí, svaly se protáhnou (nikdy neskákejte do vody rozehřátí, protože prudké ochlazení těla může způsobit zástavu srdce. Nejlépe je pozvolné vstupování do vody a tím i dobré přizpůsobování těla změně teploty.).

 

Jaro a podzim.

Obě tyto roční období nám přinášejí příjemné teploty vzduchu, ale také deště a silnější vítr. Proti dešti se lze bránit jen velmi těžko, situaci zhoršuje i fakt, že horská i silniční kola se většinou používají bez blatníků. I když přestane pršet, ještě nějakou dobu trvá, než cesty oschnou a voda přestane stříkat od zadního a předního kola. Proti deště pomáhají částečně návleky na boty a pláštěnka, která pokryje většinu těla. Nicméně i tak je nejlépe ujet před blížícím se deštěm co nejdříve pod přístřeší. V terénu jsou specifikem jara a podzimu bahnité, vodou nasáklé cesty, od nichž odstřikuje bláto na kolo i jezdce.

Zvýšená bezpečnost jízdy na kluzkém povrchu je nezbytná, smyk je běžnou záležitostí, také vlhké a mokré kameny zásadně ovlivňují přilnavost kol k povrchu.

 

Zima.

Je to nejméně vhodným obdobím, nicméně dvouhodinová vyjížďka zasněženou krajinou pomáhá cyklistovi zkrátit čekání na blížící se sezónu a je také svou neobvyklostí zajímavá. Zimní vyjížďky by neměly být dlouhé, rozhodně není možné očekávat stejný výkon jako v létě, tělo totiž spotřebovává velkou část energie na vlastní zahřívání. Je tu i větší zátěž v podobě oblečení a těžkého terénu, resp. sněhu a ledu, který podkluzuje. Nedá se na nich jezdit příliš rychle, nelze mnohdy vůbec ani zatáčet. Brzdí se hlavně zadním kolem. Oblečení by mělo důkladně chránit končetiny a hlavu, na těle je dobré mít více vrstev látky...

 

Výtah z knihy: Na kole křížem krážem po Čechách; Fragment, 2003; www.fragment.cz.